Za opavským vodníkem
Městské koupaliště v Opavě bylo postaveno podle návrhu architekta Otto Reichnera v roce 1931, poté co vyhrál mezinárodní architektonickou soutěž, do které se přihlásili přední tvůrci z Německa a Rakouska. V té době byla Opava převážně německým městem, což se odráží i v místním architektonickém dědictví, včetně zdejšího koupaliště. Areál, založený na přísně symetrickém půdorysu, reprezentuje vysokou stavební kulturu první republiky a spojuje v sobě prvky funkcionalismu, expresionismu a německého heimatstilu.
Svým návštěvníkům mělo koupaliště v době svého vzniku rozhodně co nabídnout, a to platí i dnes. Kromě hlavní budovy a plaveckého i neplaveckého bazénu s brouzdalištěm byl areál vybaven skokanskými můstky a tribunou pro sledování plaveckých závodů. Kavárna nabízela posezení u kávy a sladkostí, písečná pláž poskytovala prostor pro slunění a hudební pavilonek zajišťoval kulturní zážitky v podobě živé hudby. K dětskému bazénku neodmyslitelně patřila mramorová socha vodníka, kterou vytvořil sochař Josef Obeth a která se dochovala dodnes.
Celé koupaliště prošlo kompletní, avšak citlivou rekonstrukcí, aby si zachovalo svůj historický ráz a zároveň vyhovovalo současným požadavkům. Bazény byly renovovány v roce 1996, historická budova se sluneční terasou prošla rekonstrukcí v roce 2007. Na koupališti postupně přibývaly nové atrakce, které odpovídají současným požadavkům návštěvníků. Ti dnes mohou kromě bazénu využívat dva tobogány, hřiště na plážový volejbal nebo minigolf. Zmíněný hudební pavilon byl zrekonstruován jako replika původního podle dobových fotografií a byla obnovena také původní restaurace.
Sklouznout se po parabolické skluzavce v Litomyšli
Městské koupaliště v Litomyšli je dodnes považováno za jeden z nejlépe dochovaných příkladů meziválečné architektury zaměřené na sport a rekreaci. Původní návrh pochází z roku 1938, kdy ho vypracoval architekt Václav Kolátor ve spolupráci s litomyšlským inženýrem Karlem Krixem. Bohužel, kvůli válečným událostem byly stavební práce v roce 1941 zcela přerušeny. Obnova se uskutečnila až po válce jako součást tzv. dvouletého plánu a první sezona po otevření bazénu proběhla až v roce 1948. Dostavba šaten a dalších terénních úprav trvala další tři roky. Vznikl tak moderní plavecký areál ve funkcionalistickém stylu.
Areál začal po roce 1989 chátrat, bazén přestal těsnit a vyžadoval kompletní rekonstrukci. Té se koupaliště dočkalo v roce 1993, kdy přišli brněnští architekti Petr Hrůša a Petr Pelčák s projektem citlivé obnovy, který respektoval původní návrh.
V areálu přibyl nový dětský bazén s tobogánem a nová provozní budova s úpravnou vody a se sociálním zařízením. Ta byla navržena tak, aby zapadla do terénu a nekonkurovala prvorepublikovým převlékárnám. Namísto klasické fasády zvolili architekti pro nový objekt horizontální stupně dřevěných opalovacích roštů, které mohou sloužit i jako hlediště během závodů. Parabolická skluzavka se tyčí nad vodní hladinu i dnes.
Kamencové jezero Chomutov
Kamencové jezero je unikátní vodní plocha na okraji města Chomutov. Dnes se zde na jeho místě rozprostírá jedinečný rekreační areál, který prochází rozsáhlou revitalizací pod taktovkou studia Refuel. Původ jezera sahá pravděpodobně do konce 18. století, kdy došlo k zaplavení těžebního prostoru po těžbě kamence. Specifické chemické složení vody vytváří prostředí, které je nehostinné pro ryby a rostliny, přežívají zde pouze určité mikroorganismy a hmyz. Vysoká kyselost vody zajišťuje její křišťálovou čistotu po celý rok.
V současné době se realizuje ambiciózní projekt, jehož cílem je funkční i estetická transformace areálu. Klíčovým záměrem je propojení dosud oddělených částí, které se vyvíjely nezávisle a často si vzájemně konkurovaly. První fáze proměny již přinášejí své ovoce: nový vstupní objekt, moderní promenáda a nové molo jsou už dnes v areálu k vidění, stejně jako upravené pláže, nové lavičky a nově vybudované toalety, které přidávají na komfortu návštěvníků.
Historický vstup do areálu, nyní revitalizovaný, dominuje nově vytvořenému náměstí, které je přístupné i mimo otevírací dobu plovárny. V centru náměstí je umístěn vodní prvek ve tvaru jezera. Prostor je obklopený stromy a novým parkovištěm s parkovacími místy pokrytými zátěžovým trávníkem namísto asfaltu. Cílem je proměnit parkoviště a nevyužité plochy v atraktivní veřejné prostory nabízející různé aktivity pro obyvatele, čímž se podporuje veřejný život. Plánuje se také vytvoření dalšího veřejného prostoru, pracovně nazývaného Sportovní náměstí.
Dalšími plány na zlepšení okolí jezera jsou úpravy Otovické hráze na východní straně, kde se nachází druhá pláž. Po dokončení těchto etap plánuje město zaměřit se na projekty, jako jsou nové moderní chaty a sauna. Celková revitalizace bude probíhat podle plánu studia Refuel, aby byla zajištěna soudržnost a jednotnost celého areálu.
Lesní koupaliště Liberec
Přírodní koupaliště v Liberci prochází rozsáhlou revitalizací a obnovou. Kvůli chátrání bylo v roce 2007 uzavřeno a následně dále chátralo, až se město Liberec v roce 2016 rozhodlo pro jeho obnovu. Od roku 2018 je Lesní koupaliště opět přístupné veřejnosti a od roku 2020 ho spravuje spolek Lesní koupaliště, který zahrnuje také ateliér Mjölk architekti vedený Janem Machem, Pavlem Nalezeným a Janem Vondrákem.
Koupaliště bylo zřízeno v roce 1935 během první republiky. Původně zde stál zděný bazén, který sloužil jak pro rekreační plavání, tak pro plavecké závody. Po druhé světové válce převzal správu koupaliště Národní tělovýchovný výbor, a místo se tak stalo populárním rekreačním centrem. Postupem času byl areál doplněn o houpačky, skluzavky, kolotoč a hřiště, zatímco v severní části vyrostla velká dřevěná budova s převlékacími kabinami a sociálním zařízením.
Bohužel, během let bez potřebné údržby areál postupně chátral, což vedlo k jeho úřednímu uzavření v roce 2007, i přesto sem lidé nadále pronikali přes poškozený plot, a tak objekt nadále degradoval. V roce 2010 došlo dokonce k požáru hlavní budovy převlékáren, pro areál to znamenalo další devastující ránu. Bazén se postupně vypouštěl, spáry se zanášely a rostliny začaly prorůstat jeho dnem, což vedlo k destrukci jeho stěn.
V roce 2016 se město Liberec rozhodlo řešit tento neutěšený stav. O rok později proběhla rekonstrukce bazénu, během níž byla hloubka u hráze snížena o dva metry, a celý areál po sanaci převzaly Městské lesy. Od roku 2018 je Lesní koupaliště opět otevřeno veřejnosti. V roce 2020 byla správa areálu přenesena na nově vytvořený spolek Lesní koupaliště, který si klade za cíl obnovit původní krásu tohoto unikátního místa. Areál s čistou a chladnou vodou, obklopený podhorskými lesy, má být víceúčelovým prostorem s plovárnou, zázemím, saunou, pískovými hřišti pro letní sporty a zelení. Celý projekt je pevně spojen s osobní motivací architektů, kteří chtějí transformovat tuto lokalitu.
Dvůr Honětice
Biotop v Honěticích se nachází v historickém dvoře, který dříve sloužil k zemědělským účelům a býval součástí zámku ve Zdislavicích. Po skončení druhé světové války byl dvůr znárodněn a upraven pro potřeby JZD. V roce 2012 prošel kompletní obnovou a revitalizací podle návrhu studia Prokš Přikryl architekti. Dnes slouží jako rekreační areál s penzionem, restaurací a kempem a představuje skvělý příklad toho, jak lze zanedbané zemědělské objekty přetvořit na atraktivní a funkční prostory.
V hlavní, historicky cenné budově zemědělské usedlosti z roku 1907 byl vybudován penzion, který je obklopen přírodním koupacím biotopem. Jedná se o umělou vodní nádrž s přírodním systémem filtrace vody, kde je čistota zajištěna prostřednictvím tří biologických zón, ty zahrnují mělké vodní plochy s druhově bohatým společenstvím rostlin. Díky tomuto ekologickému přístupu je voda čištěna bez použití chemikálií, což přispívá k ochraně životního prostředí.
Biotop slouží jak hostům penzionu, tak široké veřejnosti, která se sem může dostat po zakoupení vstupenek. Po příchodu může návštěvník využívat nejen vodní plochu, ale také přilehlé zázemí koupaliště. To je umístěno v objektu bývalých garáží pro traktory, z nichž byl zachován pouze železobetonový skelet. Do prostoru mezi sloupy byly instalovány nové funkce, včetně občerstvení, umývárny, toalet a sprch. Velká vrata vsazená do modulů sloupů umožňují snadný přístup do všech částí domu, a i když jsou zavřená, fasáda slouží jako polopropustný filtr mezi vnitřními a vnějšími prostory.
Pro celý areál byl vypracován komplexní masterplan, který řídí postupnou výstavbu jednotlivých stavebních prvků, například lávky přes potok nebo bylinkových zahrad. Během posledních deseti let probíhá celková regenerace usedlosti na agroturistický areál.
