Tapiserie, ubrusy a deky z lokálních dílen – daří se vracet textilní design do současných interiérů?
Mezi oslovené patří studio Durch duo (DD – Dana Elsterová a Anežka Podzemská), které se věnuje autorskému interiérovému textilu a doplňkům lokální výroby, Linda Kaplanová (LK) – vedoucí ateliéru textilu na UMPRUM v Praze a zakladatelka studia GEOMETR, zaměřeného na autorskou tvorbu textilií do architektury, interiéru a pro módu, balancující na hraně volné a užité tvorby, Františka Benčaťová (FB) – mladá textilní designérka specializující se na žakár a zavedená autorka Kateřina Soukupová (KS), jejíž studio KS Textile Art patří k absolutní špičce oboru a její textilie si „zahrály“ i ve filmových dílech zahraniční produkce.
Také se od nich dozvíte, kdo jsou jejich dnešní klienti. Kdo je pro ně osobně vzorem? Trpí obor narušením z porevoluční doby ještě dnes? A co by pomohlo vrátit textilní design a hlavně jeho lokální výrobky do našich běžných interiérů?
1. Co to znamená být textilní výtvarník v dnešní době?
DD: Pro nás to znamená zabývat se hlavně textilem v interiéru a brát někdy zakázky, které třeba nejsou úplně výtvarné, ale dobře zaplacené. Naše vlastní návrhy a produkty vznikající pod značkou Durch duo jsou naší velkou vášní, která ale živí spíš naše duše než peněženky.
LK: Mít víc než jednu práci, není dnes snadné se tímto oborem uživit. (smích) Což může být důvodem, proč v oboru mnoho absolventů nezůstává, i když zde naštěstí cítím proměnu k lepšímu. Pracujeme na pomezí volné a užité tvorby, a máme tak širší pole uplatnění. Potenciál, že se v oboru uplatníte, tu tedy je a pojem textilní výtvarník/ce se snad brzy více zabydlí v povědomí lidí.
FB: Textilný výtvarník stojí dnes pred neľahkou úlohou. Je preňho dôležité, aby držal krok s dobou a do určitej miery aj s trendami. Textil je momentálne jeden z najrýchlejšie sa rozvíjajúcich priemyslov, v ktorom dochádza k mnohým inováciam. Hovorí sa tiež, že je materiál budúcnosti, začína sa rýchlo stávať súčasťou smart domov, tvorí haptickú vrstvu na ovládaní technologických aparátov, v automobiloch, medicíne, v stavbárstve… Hovorí sa tiež, že textil je materiál budúcnosti. Uvidíme teda, či sa tieto prognózy naplnia; sama som dosť zvedavá. Zároveň je pozícia textilného výtvarníka neviditeľná. Vyplýva to trochu zo samotnej profesie. Väčšina z nás pozná napríklad mená mnohých slávnych módnych návrhárov, kto však pozná mená textilných dizajnérov, vďaka ktorým má tá-ktorá značka taký špecifický rukopis? Vo volnej tvorbe, či autorskej tvorbe s vlastnou značkou je textilný výtvarník viditeľnejší a známejší. V dizajne ide viac o spoluprácu, teda výsledné dielo je produktom mnohých ľudí. Neviditeľná stránka „textilákov“ na druhej strane vyžaduje neustálu edukáciu u verejnosti a určite aj oprašovanie konkrétnych predsudkov, pred ktorými textilný výtvarník nutne stojí. Okrem toho, druhým aspektom, který nehrá do kariet, je veľmi minimálna domáca textilná produkcia. Preto je náročné nájsť dnes v tomto odbore uplatnenie v rámci ČR alebo prípadne aj len prax. Aj keď by som osobne bola rada, ak by sa nám podarilo pozíciu textilného výtvarníka/dizajnéra zlepšiť a dostať viac do povedomia, mám rada to, že súčasná situácia núti človeka sa vynájsť, a prináša do tejto práce rôznorodosť – prácu s textilom v rôznych rovinách od experimentálnej po užitkovú. Keďže textil je vlastne viac technológia spracovania vlákien a ich konštrukcia než konkrétny materiál, je podstatné, aby sa textilný výtvarník orientoval v tejto technológii a v príslušných textilných softvéroch. Dáva mu to tak priestor na inováciu a experiment; záruku, že dokáže spolupracovať nielen s ľuďmi z výtvarného sveta, inými dizajnérmi či architektmi, ale zároveň že sa dokáže dorozumieť s technológmi a inžiniermi z textilných fabrík. V skrade textilný výtvarník stojí vlastne medzi viacerými svetmi a je na ňom, do ktorého z nich vstúpi. Mal by byť však schopný v nich vedieť komunikovať umelecky, dizajnovo aj technologicky.
KS: Být textilním výtvarníkem dnes znamená pracovat v neustále se vyvíjejícím a dynamickém oboru. Díky obrovskému množství informací a inspirací dostupných na internetu a sociálních sítích mají umělci přístup k neomezenému zdroji obrazového materiálu a nových technologií. Moderní textilní výtvarníci se často setkávají s inovacemi v materiálech a technikách, což jim umožňuje vytvářet originální a jedinečná díla. Tento obor spojuje tradiční řemeslné dovednosti s moderními technologiemi, otevírá to dveře k nekonečným možnostem tvořivosti.
2. Kdo je pro vaši tvorbu vzorem?
DD: Obdivujeme práce nizozemské textilní kouzelnice Helly Jongerius, práce Giulia Rudolfa pro dánský Kvadrat, finskou textilní designérku Marianne Huotari a kolekce Finarte.
LK: Sleduji tvorbu několika osobností, které mě inspirují, líbí se mi jejich práce nebo přístup. Patří mezi ně holandská designérka Hella Jongerius, Rosa Esteva, Roosmarijn Pallandt, která netvoří přímo s textilem, ale poeticky jej zaznamenává přes fotografii, Magdalena Abakanowicz. Nebo velká popularizátorka textilu a módy, která razí myšlenku, že pokud se má z environmentálního hlediska měnit svět, musí se začít u textilu jakožto jednoho z velkých znečišt’ovatelů životního prostředí, Lidewij Edelkoort. Vydává skvělé periodikum Talking Textiles a inspiruje mladé lidi ke studiu textilu a k proměně přístupu k tvorbě s textilem skrze myšlenku „from Farm to Fabric to Fastion“. Nejsilnější samozřejmě je, když máte možnost potkat osobně někoho, kdo ve vašem oboru dosáhl určité mety a jeho tvorba je vám blízká. Takto jsem se v Kjótu setkala s výtvarníkem Junem Tomitou a jeho ženou Horinouchi Mayo. Z našeho textilního světa pak samozřejmě Antonín Kybal, který měl vlastní dílnu, spolupracoval s architekty, navrhoval autorské textilie a ještě vedl studenty, nebo jeho doposud aktivně tvořící studentka Eva Brodská, která tradiční technikou tkaní gobelínů „maluje“ a je to čistá krása.
FB: Rada sledujem tvorbu textilákov, ktorých tvorba je pre mňa výzvou a ukážkou možností práce s textilom, toho, do akých rovín je možné toto médium posúvať. Zo zahraničia sú to etablovaní dizajnéri (Giulio Ridolfo, Esther van Schuylenbergh, Hella Jongerius, Amandine David, Simone Post, Robin Pleun, Jos Klarenbeek, Aliki van de Kruijs…) a tiež súčasná generácia (Vera Rogli, Nora Hendriks, Sofie Roterman, Emma Terweduwe, Anna Bruunk, Leonie Burkhardt, Benjamin Mengistu Navet, Tal Narkis…). Pre moju tvorbu však prichádza inšpirácia odinakiaľ: z rozhovorov s priateľmi, zo súčasnej umeleckej tvorby všeobecne, z prírody, z architektúry, z histórie, z každodennosti, z osobnej potreby… Rada si vymýšľam príbehy.
KS: Pro mě osobně je ale velkou inspirací příroda, krajina, architektura, fotografie a obecně výtvarné umění.
3. Kdo vlastně jsou dnešní klienti textilních výtvarníků?
DD: Architekti, soukromí odběratelé a výrobci.
LK: V našem případě (ve studiu GEOMETR, které jsme založily s Klárou Spiškovou) nám nejlépe funguje, pokud se spolupráce naváže skrze architekta/ku, který/á s autorským textilem v interiéru počítá již od prvních myšlenek nad prostorem. Textil tak může vyznít jako sjednocující prvek ve vztahu k okolním materiálům nebo jako dominanta celého prostoru, není dosazen dodatečně až nakonec. Oslovují nás i samotní klienti, kteří hledají do svého interiéru něco specifického. Klientem může být i oděvní značka nebo módní návrhář, který chce autorské dezény pro svou značku či originální pleteniny. Textilní výrobci, kteří chtějí tvořit vlastní kolekce, nebo designérská studia, která potřebují někoho, kdo má cit pro materiál, kombinaci barev a rozumí vlastnostem textilních materiálů.
FB: Sú to architekti, ktorí poznajú tvorbu daného textilného výtvarníka a jeho/jej rukopis a radi by ho zakomponovali do svojho projektu. Vtedy vznikajú diela na zákazku, kde spolupracuje architekt s textilnym výtvarníkom a konkrétnym klientom. Ďalej sú to módní návrhári, pre ktorých je textilný dizajnér významným členom tímu. Textilní výtvarníci však väčšinou tvoria voľne bez zákazky, aby sa jednoducho vyjadrili podobne ako ktorýkoľvek iní umelci. V našom prostredí vnímam, že klientmi sú väčšinou ľudia z umeleckého prostredia, ktorí vedia oceniť a vnímať hodnotu vytvoreného diela, pretože sami tvoria alebo je umenie prítomné v ich živote cez priateľov, rodinu, prácu ai. Do tejto skupiny by som tiež pridala zberateľov či inštitúcie. Len výnimočne sa stretneme so záujemcami zo strany bežnej laickej spoločnosti.
KS: Dnešní klienti textilních výtvarníků jsou nejčastěji lidé, kteří oceňují design, kvalitu a originalitu. Jedná se nejen o milovníky umění, interiérové designéry a architekty, ale i o jednotlivce hledající jedinečné a osobité kousky pro své domovy či pracovní prostory. Tito klienti často vyhledávají produkty, které mají nejen estetickou hodnotu, ale i příběh a duši, což textilní umění bezpochyby nabízí.
4. Co je pro váš obor největší trápení?
DD: Rozhodně upadající textilní průmysl v ČR, podniky, které krachují i přesto, že jsou držiteli hodnotného know-how.
LK: Někdy je problematické už jen to, že překážíme sami sobě. (smích) Jde o hledání, jak obor, který prošel proměnou před a po sametové revoluci, uchopit. Textilní průmysl jen tak neobnovíme. Máme tedy možnost zakládat menší textilní studia zaměřená na určitý typ tvorby/výrobku nebo být samostatným tvůrcem a hledat zakázky. Jedním z problémů je nedostupnost technologií. Málokterý designér/výtvarník má finance na koupi pletacího nebo tkalcovského stroje, kde se částky pohybují od milionu korun výše a není zde vytvořený žádný textilní lab, kde by se tyto stroje mohly pronajímat a plně tak využívat. K některým se člověk dostane během studia, ale později už ne, pokud se mu nepodaří najít místo v textilní výrobně. To, jak se danému oboru daří, je také ovlivněno provázaným vztahem nabídky a poptávky. K textilu v interiéru se po dlouhé odmlce vracíme, snad ho budeme mít jako autoři kde vyrábět.
FB: Zložitostí je niekoľko. Nekvalita materiálov a ich nedostupnosť v malom odbere, najmä ak ide o prírodné materiály. Slabá až nulová dostupnosť technológií, prípadne ich príliš vysoká cena alebo nemožnosť dostať sa k technológiam aspoň vo fabrikách. V ČR a iných postkomunistických zemích sú tam ešte specifické aspekty neschopnosti prispôsobiť sa novému trhu a pretrhaná línia rodinných podnikov, ktoré sa dedili generačne. Dnešný postupný návrat textilu do rôznych sfér umenia a dizajnu žiaľ prináša niekedy kvantitu na úkor kvality, čo otvára otázku o vzdelávaní a povedomí textilu – ochote väčšinovej verejnosti vnímať a rozlišovať kvalitné a nekvalitné. Tieto vrstvy rovnako dopĺňa aj amatérismus alebo DIY prístup, kedy sa na rovnakú úroveň kladie úplne legitímna tvorba pre potešenie s profesionálnou tvorbou. Väčšinová spoločnosť má potom problém oceniť prácu textilných výtvarníkov. S problematikou vzdelávania súvisí tiež pamäť alebo nazvime to minulosť materiálu a asociáce, ktoré vyvoláva. Toto vnímanie je spojené jednak s väčšou možnosťou si vytvorit niečo textilné v domácom prostredí, ale tiež asociáciou špinavosti – textilné diela ako lapače prachu, osobné príjemné skúsenosti s ich čistením, čomu „napomáha” častokrát aj vizualita samotného diela, jeho haptika a farebnosť. Po veľkom boome textilu v 70. a 80. rokoch sme si prešli očistou, kedy bolo naše okolie sterilne zbavované akýchkoľvek textilných súčastí: umeleckých i funkčných a určité predsudky voči materiálu sú citeľné dodnes.
KS: Jedním z největších problémů dnešních textilních výtvarníků je najít investora, který by jim důvěřoval a neřešil zbytečné záležitosti. Investoři často hledají rychlé finanční návraty, což může být v uměleckém procesu omezující. Důvěra a podpora jsou klíčovými faktory pro to, aby mohli umělci svobodně tvořit a rozvíjet své projekty.
5. A naopak, co oboru pomáhá nebo by pomohlo?
DD: Textilnímu designu u nás by určitě pomohlo, kdyby se začal vnímat jako rovnocenný k dalším designérským oborům a stal by se tím atraktivní pro investice do výrobní sekce, jako je to například u skla, porcelánu.
LK: Vezmu-li to od základu, tak více výtvarných, kreativních hodin na základních školách nebo hodin zaměřených na ruční práce, kde si žáci už v brzkém věku uvědomí vztah mezi myšlenkou a realizací v materiálu a zároveň rozvíjejí abstraktní myšlení, fantazii a kreativitu, kterou v budoucnu mohou využít napříč svým životem v mnoha oborech. Oni potom mohou být potenciální kupní silou, a tedy podporovateli umění nebo tvorby na zakázku, protože k tomu budou mít vytvořený vztah. Když jsme s Klárou v roce 2016 začínaly, současná autorská textilie typu tapiserie do interiéru téměř neexistovala. Musely jsme vytvořit nabídku, ukázat, co umíme, aby mohla přijít poptávka. Na základě toho dnes spolupracujeme s architekty/kami a tvoříme textilie prostoru na míru. Máme dostupnou výrobní technologii, což není samozřejmost. Oboru by mohlo pomoci založení výše zmíněného textilního labu, prostoru vybaveného současnými technologiemi. Výroba by mohla jít dále přes fabriky, například Hedva Rýmařov už začala oslovovat výtvarníky a designéry ke spolupráci na dekoru textilií. V Holandsku mají textilní laboratoře podporované vládou, kde si bud’ platíte členství, abyste mohla jejich technologie používat, nebo jste přizvaná ke spolupráci skrze výběrovou stáž, například NOoF lab. Menším krůčkem mohou být stáže studentstva architektury v ateliéru textilu. Textil v architektuře dokáže divy a v Čechách má stále velký nevyužitý potenciál.
FB: Rozhodne by pomohlo pracovať na vyššie spomenutých nedostatkoch. Textilný priemysel sa tak rýchlo vzkriesiť nedá, vytvoriť novú fabriku je takmer nemožné. Chce to preto väčšiu podporu aktuálnych textilných počinov. Ako najpalčivejšie, a teda aj najnutnejšie vnímam odbornú debatu, kvalitné odborné periodiká a publikácie, ktoré by pomohli sa dívať na túto oblasť z viacerých strán a nesprostredkovávali by čitateľovi len vizuálnu a estetickú časť. Touto cestou by učili diváka kriticky rozlišovať medzi kvalitou a nekvalitou a vedieť vnímať širšie súvislosti okrem tých, ktoré spadajú do kategórií drahé a lacné alebo líbivé a nelíbivé. Reflektovať minulosť s prítomnosťou i s budúcimi víziami. Rovnako vyzdvihujem pohľad smerom von aj mimo náš rybníček, na výtvarníkov zo zahraničia. Prípadne osobnú skúsenosť v zahraničí. Treba sa tiež pozerať okolo seba a vedieť si veci aj kriticky pomenovať, keď fungujú i keď nefungujú.
KS: Oboru by velmi pomohla osvěta a mezioborová spolupráce. Spolupráce mezi architekty, textilními výtvarníky, sochaři a dalšími umělci může přinést nové a inovativní projekty, které obohatí nejen estetickou hodnotu, ale i funkčnost. Osvěta mezi širokou veřejností a investory by pak mohla zvýšit povědomí o hodnotě textilního umění a podpořit jeho další rozvoj.
6. Kdo podle vás dnes patří mezi špičku?
DD: Rozhodně tkalcovna Kubák, která produkuje prvotřídní deky, navazuje na historii, ale nebojí se jít vstříc současným trendům. Přály bychom si, aby šla příkladem i ostatním výrobcům v textilním oboru.
LK: Pokud se rozhlédneme za hranice naší země, pro mě je to již zmíněná Hella Jongerius. Pracovala mnoho let v průmyslu, kde nasbírala spoustu zkušeností, zkoumá možnosti na 3D tkaní, neustále experimentuje a hledá nové pohledy a možnosti, pracuje s různými materiály, nejen s textilem. V československém prostředí by to mohl být slovenský textilní designér Juraj Straka, který navrhuje dezény na látky pro světové značky.
FB: V súčasnosti je u nás málo zvučných mien, aj po takých rokoch stále výrazne rezonuje meno Antonína Kybala, pokiaľ to mám vztiahnuť na české prostredie. Nerada by som spochybnila hodnotu dedičstva, ktoré nám tu zanechal. Myslím si ale, že nastal čas, abychom sa pozerali aj ďalej. Z môjho pohľadu je osoba Antonína Kybala mierne kontroverzná a zidealizovaná. Pripisujeme mu zásluhy, o ktoré by sa však mal deliť so svojou ženou Ľudmilou Kybalovou, ktorá zostáva dodnes v tieni svojho muža, pritom bez nej by to nebol Kybal, akého poznáme. Budúcnosť textilu v ČR však vyzerá viac ako sľubne. Myslím si, že súčasná nastupujúca mladá generácia textilných výtvarníkov má k tomu čo povedať. Verím, že sa môžeme zanedlho tešiť na to, čo nám prinesú: Adam Pisca, Thea Chatrná, Karla Kislingerová či Hana Glozová. Za pozornosť stojí tiež tvorba Martina Pondelíčka, ktorý sa pohybuje vo voľnom umení. Z aktuálne pôsobiacich textilných výtvarníkov nemôžem nespomenúť studio Geometr, ktoré prinieslo naspäť do interiéru textilnú tapisériu. Dôrazom na telesnosť, haptickým potenciálom a skrytou naráciou oslovujú diela Elišky Konečnej. Narážkou na tradičné tapisérie s jemnou nadsázkou humoru, výraznou farebnou vizualitou bavili tuftované tapisérie od dua Kladošová & Štěpánková. Hravého ducha tapisérií rozvíja pod značkou Masopust naďalej Anna Štajglová (Štěpánková). Nesmie chýbať Lappa studio s akustickými panelmi. Zaujímavým počinom je tiž pretavenie malieb Lucie Jindrak Skřivánkovej do textilu v spolupráci s textilnou manufakturou Wnoozow. Zo slovenského prostredia vypichnem diela staršej generácie, medzi ktorú patrí Eva Cisárová Mináriková, pre ktorú je typická jemná ručná výšivka a téma pamäte textilu. V digitálne tkaných tapisériích dominujú Blanka Cepková, Beáta Gerbocová a mladá krv Kristína Tománková. V kobercovom dizajne tvorí zaujímavosti Jana Vaterková.
KS: Osobně to moc neřeším, protože každý umělec má svůj jedinečný styl a přístup, který může být inspirativní. Špičkou mohou být jak známí, etablovaní umělci, tak i nováčci, kteří přinášejí čerstvé a inovativní nápady do světa textilního umění.
7. Dá se říct, že dnes je ten obor méně nebo více podporovaný než v dobách před sametovou revolucí?
DD: Rozhodně je dnes méně podporovaný než v minulosti. Instituce, jako byl ÚBOK, měly pro realizace kvalitních textilních návrhů obrovský význam a mohly by i dnes být velkou inspirací, jak pomoci textilnímu průmyslu.
LK: Z doby před revolucí mám v sobě vytvořený pouze pocit na základě literatury nebo vyprávění. V něčem se nám to může zdát jednodušší, v něčem složitější. Obor měl výhodu v tom, že zde byl textilní průmysl, který tvořil pro trh bez západní konkurence. Tím, že se do oboru dlouhodobě neinvestovalo, se po technologické stránce rozvíjel minimálně. Dnes máme střípky textilního průmyslu, otevřený trh, malý český trh a o podpoře státu nevím. Myslím, že ani poslední tradiční nebo rodinné textilní dílny – modrotiskové dílny v Olešnici a ve Strážnici, gobelínky ve Valašském Meziříčí a Jindřichově Hradci nebo malé tkalcovny typu tkalcovna Kubák – se od státu moc velké podpory netěší. Peněz tu není méně, než bylo, jen se s nimi nehospodaří moudře a kultivovaně. Věřím ale, že textilní svět můžeme rozvíjet skrze talentované výtvarníky/ce a mezioborovou spolupráci. Proto nabádám studující k navazování mezioborových kontaktů, je to velký benefit, který si ze školy s sebou do praxe/života mohou odnést.
FB: Keďže som sa narodila v 90. rokoch, nemám priame skúsenosti a môžem vychádzať len z historických prameňov a záznamov. Koncom minulého storočia zažívala svoju renesanciu tapiséria, prišiel artprotis a na textilnú umeleckú scénu to vyhodilo zvučné mená ako Inez Tuschner, Zorka Ságlová, Božena Augustínová či Magdalena Abakanovič a Sheila Hicks v zahraničí. Mnohí významní textiláci sa prestriedali aj vo vedení Ateliéru textilu na Umprum. Rozhodne to textil v tej dobe pomohlo spopularizovať. Neviem posúdiť, či je dnes textil menej alebo viac podporovaný, určite je však menej odbornej diskusie a kvalitnej práce. Textil však zažíva opäť svoj návrat, len v inej forme a výraze, než možno očakávame. Pre mňa osobne je osviežujúce vidieť textil v nových polohách a v kombináciách aj s inými materiálmi u multimediálnych umelcov alebo odhaľovať jeho prepojenia v digisfére.
KS: Podpora textilního umění se od doby před sametovou revolucí výrazně změnila. Dříve byla procenta ze stavebních projektů vyčleněna na výtvarná díla jako sochy, mozaiky nebo gobelíny. Dnes se na uměleckou složku často zapomíná nebo na ni nejsou finance, případně investory nezajímá, protože z toho nemají přímý finanční prospěch. Přesto však existují projekty, které dokazují, že textilní umění má stále své místo a může být nejen esteticky, ale i funkčně hodnotné. Na druhé straně, některá současná díla mohou působit povrchně a postrádat výtvarnou hloubku.
