Při prvním pohledu na širší nominace v kategorii šperk posledních ročníků ocenění Czech Grand Design (CGD) vás možná napadne, že jde o jeden a ten stejný ročník. Skoro polovina jmen se mezi nominovanými totiž každý rok opakuje: Zdeněk Vacek, Janja Prokić, Bold studio Markéty Kratochvílové a značka Dick Wolf. Ani mezi širšími nominacemi za rok 2024, zveřejněnými před pár dny, nás nečeká žádné překvapení. Na určitou jednotvárnost upozornil před časem šperkař Ondřej Stára, který se sám mezi nominovanými objevil v letech 2022, 2023 i letos.
„Proč rok co rok vidíme ve finále Janju Prokić a Zdeňka Vacka, kteří mají citace v magazínech skoro co měsíc? A právě naopak, fresh jména by měla dostávat prostor alespoň v rámci Czech Grand Design?“ napsal v příspěvku na Instagramu. „Bohužel vidím klíč, že jakmile se objeví šperkař na Designbloku nebo ve Vogue, automaticky má v rámci CGD privilegium.“ Poukázal také na to, že v kategorii Objev roku se šperkaři a šperkařky neobjevují vůbec.
Byl jsem zahořklej, ceny se u nás dávají za zásluhy. Je česká scéna zprivatizovaná? Ptáme se šperkaře Ondřeje Stáry
„Tvorba je pro mě srdcová záležitost. Nepotřebuji být opěvovaný,“ svěřuje se talentovaný šperkař Ondřej Stára v podcastu Designnews. Jaký je dnes český šperk a jaká je jeho klientela? Jsou pro něj důležité ceny? Poslechněte si nový díl Designnews podcastu, který řeší věci do hloubky.
Jaké je postavení šperku v soutěži Czech Grand Design? Jaká by měla být kritéria výběru? Jaké možnosti mají mladé talenty a jak je vyhledávat? Zeptali jsme se samotného Ondřeje Stáry, Elišky Lhotské a Veroniky Murárikové.
„Ondřejův status chápu jako zamyšlení nad tím, kdo CGD pořádá a nominovaní s tím určitě souvisejí. Pamatuji si, že dříve figurovalo v porotě více jmen z odborné veřejnosti, což mi dnes určitě chybí. Nyní porotu tvoří hlavně redaktoři, šéfredaktoři. Ale i tak je nutno podotknout, že celý proces je transparentní a každý má možnost si tuhle skutečnost dohledat,“ říká Eliška Lhotská, šperkařka, která v roce 2023 oslavila 10 let svojí značky.
„Já mám tu čest, že jsem byla oceněna za rok 2019. Znamenalo a znamená to pro mě hodně, už proto, že jsem se cítila v oboru designu více jako outsider už kvůli tomu, že jsem neprošla pražskou UMPRUM. Sama však vím, že na mě upozornila moje šperkařská kolegyně, která byla každoročně právě mezi nominovanými. Na vlastní kůži jsem si tedy ověřila, jak je těžké se přiblížit těm, kteří jsou více vidět. Myslím, že je ale zcela v pořádku, když ocenění získá renomovanější jméno, má to pak pro mě i větší váhu,“ pokračuje. Cenu si tehdy odnesla za kolekci „kapkových“ šperků So.
Kdo vybírá a podle čeho?
Ke konceptu Czech Grand Design, ocenění, které Akademie designu České republiky uděluje od roku 2006, má však i Eliška Lhotská připomínky. Známá šperkařka, jejíž jméno se v širších nominacích objevilo za poslední tři ročníky hned dvakrát, zmiňuje, že by šla s dobou a úplně změnila princip oceňování směrem k větší nadčasovosti a udržitelnosti.
„Každoroční ocenění za novou kolekci tak trochu nedává smysl, pakliže chce člověk vytvářet nadčasové věci, které jsou kvalitní a udržitelné. Nelze chrlit stále nové kolekce. Možná proto jsou některá jména stejná, jelikož někdo prostě touto cestou jít nechce. Každý rok nová kolekce je z mého pohledu neudržitelná: ekonomicky, ekologicky i psychicky. Pro mě je šperkařem roku i někdo, kdo ‚jen‘ přichází ve své značce s novými vizemi, má nějaký přínos pro obor v daný rok, ať už je jakýkoliv,“ vysvětluje Lhotská.
Výběr nominovaných a finalistů by pak podle ní měl zohledňovat stabilní působení v oboru daného člověka, nemělo by jít o nováčka nebo absolventa umělecké školy, který je pár let po škole a teprve se hledá. Ondřej Stára jako hlavní kritéria při oceňování šperku zmiňuje koncept, řemeslné zpracování a použité technologie. „To si myslím, že vůbec neprobíhá, protože všichni porotci se specializují na módu, kde jsou výrobní procesy odlišné, ačkoliv móda má ke šperku blízko. Prezentace jako kritérium by měla být až na posledním místě.“
Designérka a publicistka Veronika Muráriková pak poukazuje na to, že soutěži by mohla pomoci otevřená komunikace kritérií výběru. Transparentnost v tomto ohledu by podle ní přispěla k lepšímu pochopení cílů soutěže a ujasnění očekávání ze strany profesionálů i veřejnosti.
„Má táto súťaž za cieľ oceniť najúspešnejšiu komerčnú prácu? Oceňuje remeselnú kvalitu alebo inovatívnosť? Alebo kreativitu, talent a víziu? Verím, že teraz je ten správny moment začať o týchto otázkach diskutovať, najmä keď aj iné umelecké súťaže prechádzajú podobnou diskusiou a reštrukturalizáciou. Dôležité je si aj položiť otázku, prečo práve táto súťaž je považovaná za prestížnu. Obsahuje dostatočne veľkú vzorku reprezentujúcu všetky aspekty každého odboru? A čo vlastne súťaž víťazom prináša?“ ptá se Muráriková.
„Minulý rok som ocenila najmä krátku diskusiu o tom, ako a čím sú vlastne víťazi odmenení a či táto forma naozaj poskytuje, okrem mediálnej pozornosti, aj ďalšiu formu podpory súťažiacich. Ako naozaj podporujeme a rozvíjame kvality a kariéry účastníkov, a tým pádom aj širšiu umeleckú a dizajnérsku scénu,“ dodává. Odkazuje tím na vystoupení Magdaleny Rutové, která přebírání ocenění Ilustrátorka roku 2023 využila k apelu na finanční odměňování oceněných tvůrců. Ti sice podle jejích slov často získávají prestižní ocenění, v reálném životě ale sotva zaplatí odvody na sociální a zdravotní pojištění.
Jste v podstatě na nule. Magdalena Rutová se rozhodla promluvit o složité finanční situaci ilustrátorů
Když Magdalena Rutová během březnového udílení cen Czech Grand Design získala titul Ilustrátorka roku 2023, převzetí ceny využila pro důležitý apel. V něm upozornila na nepříznivou finanční situaci oceňovaných ilustrátorů a ilustrátorek.
Czech Grand Design, Designblok a šperk
O postavení kategorie šperk v rámci Czech Grand Design napovídá i skutečnost, že šperkařské ceny začala soutěži udělovat až v roce 2011. Navíc, jak poukázal Ondřej Stára, v kategorii Objev roku se šperkař nebo šperkařka neobjevil od roku 2019, kdy byla nominovaná Aňa Jakš za kolekci Sklenobýl, ani jednou.
„Šperk je specifický oproti produktovému, respektive průmyslovému designu, pro který je cena Czech Grand Design šitá. Nevyžaduje tak náročný výrobní proces, za pár dnů mohu vyrobit a zveřejnit hotový prototyp a dát jej na e-shop a ihned zjistit, jaká je na něj odezva. To se projevuje tím, že máme spoustu kvalitních tvůrců šperku, kteří zůstanou opomíjení, protože zůstanou v prostoru internetu a nejdou s kůží na trh v podobě veletrhu, jakým je například Designblok. Cena CGD pak ale přistane většinou těm, kteří jsou vidět na Designbloku,“ říká Ondřej Stára.
Vybočením ze zajetých kolejí oceňování renomovaných šperkařů a šperkařek byl nicméně právě loňský ročník. Cenu Šperkařka roku 2023 si totiž odnesla Klára Marie Bliss za svoji kolekci Banshee. Klára Marie Bliss je ve světě šperku poměrně novou tváří a její tvorbu porota ocenila především pro její modernost, ucelenost, nadčasovost a nepodbízivost.
„Určite je dobré, že šperk sa objavuje v širšom kontexte dizajnu a módy v rámci tohto festivalu a súťaže,“ říká Veronika Muráriková k tématu Czech Grand Design a Designbloku. „Každopádne, ak sú toto jediné dve verejné platformy, na ktorých sa prezentuje, môže tým potenciál toho, čo šperk je a môže byť a ako naň verejnosť nahliada, dosť utrpieť. Ak je súčasný a autorský šperk prezentovaný v kontexte dizajnu a módy, je často ukrátený o komplexnejšie idey a koncepty, ale i kritiku, ktorú vo svojej forme obsahuje.“
„Aj keď sú funkčnosť, inovatívnosť a vizionárnosť dôležitými kritériami pre dizajn, rozhodne to nie sú jediné merítka, ktoré definujú kvalitný súčasný a autorský šperk. Šperk, v rámci jeho úzkej spätosti s telom je performatívny a komunikuje určitý príbeh, od ktorého je často v tomto prostredí oklieštený. Vo výstavnej hale medzi x ďalšími vystavovateľmi je kurátorská a výstavná kvalita častokrát minimalizovaná na jednoduché evokatívne a efektívne stratégie, ako zaujať,“ upozorňuje šperkařka a publicistka.
„Recept na to, jak prorazit, není“
Ondřej Stára svým kritickým příspěvkem otevřel i další důležité téma. Mají mladí šperkaři a šperkařky dostatek možností se prosadit, přitáhnout pozornost ke svojí tvorbě? Podle Stáry byl největším „gamechangerem“ v kontextu uplatnění příchod Instagramu. „Já sám se díky němu dokážu obejít bez účasti na Designbloku nebo jiných prodejních akcí. Provozovat ale ‚zdravě‘ značku šperku vyžaduje spoustu soft skills, které se moc ve šperku nevyučují. To je, myslím, mnohem větší problém než absence galerií zaměřující se přímo na šperk.“
„Pro začínající šperkaře je určitě těžké se prosadit. Ostatně asi jako v každém jiném uměleckém oboru. Je tu poměrně dost vysokých škol s ateliérem zaměřeným právě na design šperku, takže konkurence je velká. Já jsem šťastná, že už začínat nemusím, a s těmi zkušenostmi co mám dnes, vůbec nevím, zdali bych dokázala začínat znovu. Obětovala jsem tomu svému snu opravdu hodně,“ přidává svůj pohled Eliška Lhotská. „Každopádně žena jako tvůrkyně to nemá jednoduché,“ dodává s tím, že dnes už si jako matka často vybírá a nejde do každé příležitosti.
Veronika Muráriková v rámci svého působení jako Head of Digital v nizozemském magazínu o šperku Current Obsession pracuje s mladými šperkařskými talenty na denní bázi. Na základě své zkušenosti poukazuje na to, že v oboru současného šperku je těžké prorazit nejen v Česku, ale i jinde na světě. Sama jako šperkařka také tvoří pod značkou MURA Jewelry Studio.
„Zaručený recept na úspech sa, bohužiaľ, opísať v jednej vete nedá, ale môžem zdieľať svoje pozorovania. V podstate ide o to, aby umelecká prax mala nejakú kontinuitu, aby sa umelci veľmi dobre poznali, svoje silné a slabé stránky, vzdelávali sa a aby boli súčasťou aktívnej komunity a sami v nej boli aj aktívni. Ďalej je potrebné sa neustále konfrontovať s kritikou a spätnou väzbou z okolia a prezentovať sa v zahraničí. Medzinárodná scéna súčasného šperku je primalá sama o sebe, a tak limitovať sa iba na scénu jednej krajiny nemá význam,“ říká s tím, že ale záleží, zda chce dotyčný prorazit v komerční sféře, nebo ve světe současného a autorského šperku.
V zahraničí jsou podle Veroniky Murárikové více běžné různé umělecké kolektivy, nebo „artist-run galerie a project spaces“, které často suplují chybějící možnosti a prostory pro současný šperk. Jako běžnější popisuje také vlastní iniciativy individuálních šperkařů, například ve formě sympozií, výstav nebo seminářů.
Designové obchůdky vs. galerie
Téma, které zaznívá od všech oslovených, jsou design obchody a v obecnější rovině místa, kde šperk prodávat, prezentovat a kde se jako komunita potkávat a síťovat. Například takzvané concept stores jsou sice v České republice, především pak v Praze, rozšířené, podle respondentů mají ale řadu mezer ve vztahu k umělcům i k tvorbě.
„Máme sice bohatou síť concept storů, ty ale nejsou tak selektivní a pečující o autory a o jejich vzájemný výstup, jako by tomu bylo u galerií zaměřující se pouze na šperk. Zmíněné concept stores jsou také často ovlivnění turistickým ruchem a nemají tím pádem tak úzký kultivovaný vztah s potenciální klientelou,“ poukazuje Ondřej Stára.
Podobný názor má i Eliška Lhotská: „U nás je neuvěřitelné množství designových obchodů, jen by se dle mého názoru měly zaměřit na méně autorů a ty více zastupovat i v zahraničí,“ podotýká. "Se spolužačkami jsme hned po škole otevřely galerii autorského šperku, ale záhy jsme zjistily, že zde na to není úplně vybudovaná klientela. Nejsou zde galerie a není kde vystavovat. Platforma pro prezentaci užitého umění je určitě Designblok. Jeho PR je propojené přímo s cenami Czech Grand Design a vytváří tak hlavní podhoubí tomu, jak ve výsledku česká scéna šperkařská vypadá, pokud se šperkem chce člověk živit.”
„Bohužiaľ, v Česku dlhodobo chýbajú galérie, ktoré by sa venovali autorskému a súčasnému šperku, kurátori a teoretici, ktorí by boli zameraní výhradne na tento obor. Súčasný šperk sa v Česku často vyskytuje len ve štúdiách a ateliéroch šperkárov a v priestoroch dizajnshopov. Taktiež v porovnaní s inými veľkými európskymi mestami neviem o žiadnej udalosti, ktorá by prilákala šperkársku komunitu vystavovať v určitý čas na určitom mieste, ktorá by mala za cieľ nielen sprofesionalizovať túto scénu v Česku, ale aj vyzdvihnúť médium šperku v povedomí verejnosti a taktiež český šperk v rámci medzinárodnej scény,“ uvádí Veronika Muráriková s tím, že šperku v Česku chybí hlavně komunita.
Zmiňuje například zahraniční události Munich Jewellery Week v Německu, Obsessed! Festival v Holandsku, Lisbon Jewellery Biennal v Portugalsku nebo slovenský ŠperkStret, který se každé dva roky koná v Bratislave.
„Takmer každý z týchto festivalov je organizovaný aktívnymi lokálnymi komunitami a jednotlivcami, či už ako spolupráca so študentmi šperku, alebo s rôznymi šperkárskymi kolektívmi a platformami. Bohužiaľ, komunita sa nasilu vytvoriť nedá a takáto iniciatíva by mala prísť hlavne od profesionálov, ktorí sú súčasťou českej šperkárskej scény a v ktorých záujme je ju ďalej rozvíjať,“ uzavírá Muráriková.
Mladé talenty a školy
Spolu s diskuzí o příležitostech pro začínající šperkaře vyvstává i otázka týkající se studijních oborů a jejich koncepce. Jsou programy nastavené tak, aby talentovaní mladí lidé po absolvování dokázali najít svoje místo v oboru a byli vybaveni schopnostmi, které současný trh vyžaduje?
V návaznosti na své zkušenosti ze zahraničí vidí jisté mezery ve školském systému i Veronika Muráriková: „Mali bysme si dať za cieľ’ vychovať zo študentov nielen individualisticky zmýšľajúcich umelcov, ale skôr kultúrnych profesionálov, ktorí budú schopní zastávať rôzne funkcie v rámci umeleckej obce. Študenti po skončení štúdia často nevedia, ako sa prezentovať a už vôbec nie ako písať a dokladovať granty, hľadať finančnú podporu na tvorbu projektov či písať rozpočty,“ říká s tím, že jde o klíčové schopnosti především na začátku umělecké kariéry, kdy jsou studenti či absolventi hození na scénu a musí si poradit za pochodu, aniž by měli k dispozici nějaký podpůrný systém.
Dodává, že inspiraci můžeme jako Česko hledat v kontextu šperku třeba ve Švédsku, Holandsku, Německu nebo v Estonsku.
„Ateliér K.O.V. byl vždy více zaměřený na konceptuální přemýšlení a výstupy ateliéru byly spíše z menší než větší části vyloženě šperkem. Proto pak i přesto, že ateliér disponuje zlatnickou dílnou, hodně absolventů není vyloženě vyprofilováno jako tvůrci šperků. Zaměření ateliéru je spíše volnější,“ doplňuje svoje poznatky ze studia UMPRUM Ondřej Stára. Na kontakt s trhem během studia podle něj není moc čas a kapacita.
Právě na školách nicméně Ondřej Stára doporučuje vychytávat mladé talenty. „Ale nejen na UMPRUM, ale i třeba v Plzni. Ptát se nejenom vedoucích, ale i dílenských, samotných tvůrců,“ radí šperkař, sám absolvent biomedicínského inženýrství a ateliéru K.O.V na UMPRUM. Ke sledování doporučuje třeba Báru Lexovou. „Nebojí se experimentovat a každá její nová věc je odlišná. Zdeněk Vacek je král řemesla, Karl Fritsch je umělecký pankáč, Giovanni Corvaja je technologický mág, líbí se mi estetická bohatost Bold studia Markéty Kratochvílové.“
„Z česko-slovenskej scény ma určite baví tvorba Lucie Čarnogurskej, Mani Berecovej, Terezy Otáhalíkovej a Báry Lexovej. Taktiež pozorne sledujem vývoj tvorby študentky Anny Rusínovej,“ doplňuje svoje tipy na závěr i Veronika Murariková.
