Minulý týden bylo veřejně oznámeno, že jste se stali kreativními řediteli značky TON. Jak dlouho trvaly vaše "námluvy"?
ROMAN & VLADIMÍR: Dohromady jsme se domlouvali téměř rok a půl. V této křehké situaci bylo esenciální sjednotit si potřeby a očekávání a vyhodnotit možnosti naše i Tonu. Zároveň jsme se společně museli trochu poznat a zjistit, jak kdo uvažuje o daných problematikách a co lze očekávat. V podstatě již od září loňského roku jsme figurovali na pozici art direktorů, nicméně prozatím to bylo spíše formou supervize a konzultace. Až od letošního léta jsme vše spustili naplno.
Vy jste zároveň ale i kreativní ředitelé značky Ravak. Neviděly v tom obě firmy problém? Museli jste si v Ravaku vyžádat "povolení"?
ROMAN & VLADIMÍR: K přijetí nabídky kreativně vést i značku Ton (kromě Ravaku) nás vedla snaha o udržování kontinuity v práci našeho studia, a to jak z hlediska tvůrčího, tak i provozně ekonomického. Českému designu, zejména tomu produktovému, a jeho prezentaci i v zahraničí, se věnujeme dlouhodobě a české značky vždy tvořily v našem portfoliu naprostou většinu. Jako majitelé vlastního studia s několika zaměstnanci, jehož vedení vyžaduje stabilitu a dlouhodobou strategii, jsme se ale rozhodli zeštíhlit portfolio menších a nárazových projektů a ušetřenou energii věnovat do dvou trvalých spoluprací, jakými jsou už dva roky kreativní vedení značky Ravak a nově i značky Ton. Ačkoli se jedná o stejnou pozici, její náplň je v obou firmách zásadně odlišná a do velké míry jsou tak naše aktivity v obou firmách komplementární. Každá z obou značek využije jinou část našich dovedností a při současném omezení práce na ostatních projektech nám kreativní vedení těchto dvou českých výrobců dovolí lépe využít naše schopnosti.
Kromě vedení Ravaku a Tonu vedete i ateliér Designu nábytku a interiéru na pražské UMPRUM a spolupracujete s řadou dalších soukromých investorů. Kde je ta hranice, kdy si už řeknete: stop, víc zakázek bude na úkor kvality?
ROMAN & VLADIMÍR: Tak trochu jsme vám již odpověděli v minulé otázce. Nicméně dělat množství na úkor kvality není náš styl a je to pro nás vždy jasný impulz, proč danou zakázku či téma odmítnout.
České prostředí je, co do množství firem, které chápou sílu designu a participace zkušeného designéra na vývoji značky, relativně chudé. Naopak, v poměru k příležitostem, designérů každý rok opouští školy dost. Není vlastně trochu nespravedlivé, že všechny "dream jobs" si u nás rozděluje jen pár lidí? Čím myslíte, že to je?
ROMAN & VLADIMÍR: To je trochu celosvětový problém. Fenomén designu se šíří rychle a edukační instituce se na poptávku snaží reagovat ještě rychleji. Nicméně nikdo příliš neřeší potenciál uplatnění absolventů všech škol. V tom bych viděl klíčový problém. V zemích, kde je design po desetiletí spojený s výrobou, je situace odlišná, ale u nás jsme v tomto směru opravdu ještě na počátku - i když se spousta věcí mění každým dnem. Každý má dnes možnost být vidět, zviditelnit se a to nejen za pomoci sociálních sítí, ale i veletrhů a přehlídek s designem, kterých je na našem malém trhu spousta. Takže to, zda si vás firma všimne, máte taky tak trochu ve svých rukou. My i všichni ostatní designéři, kteří jsou u nás na vrcholu, také někdy začínali, a věřte, že dříve bylo vše v rámci osobního zviditelnění mnohem složitější.
Necítíte někdy ze strany kolegů nebo i mladších designérů závist? Nebo rozpačité pocity?
ROMAN: Nedávno jsem četl citát od Sira Anthonyho Hopkinse, který v podstatě přesně definuje odpověď. "Nezajímá mě, co si o mně myslí a mluví druzí. Jsem, kdo jsem, a dělám, co dělám. Nečekám od nikoho nic, ale akceptuji všechno."
Mluvila jsem i s vašimi studenty, a narozdíl od jiných ateliérů si většinou nestěžují, že byste na ně neměli čas. Kde jsou ale vaše priority? Jde podobné tempo udržet dlouhodobě?
ROMAN & VLADIMÍR: To moc rádi slyšíme. Ne vždy je totiž skloubení tolika pozic jednoduché a pochvala od studentů je asi ten nejlepší důkaz, že to jde. Priority jsou jasné, dělat věci kvalitně a s radostí. Zároveň potřebujeme mít pozitivní zpětnou vazbu na naši práci, tím nemyslím pochvalu, ale důkaz, že dává smysl nejen nám, ale i klientům, studentům, firmám, či jednotlivcům. Pokud sdílíte nadšení pro věc s ostatními, budou i oni nadšení a vám to dodá sílu vydržet i vyšší tempo.
Shodli jste se v případě nabídky z TONu okamžitě nebo rozhodnutí předcházela větší debata?
ROMAN & VLADIMÍR: Nebylo to tak jednoznačné, náš post v Tonu je jiný, než v Ravaku - méně navrhování, více dozorování a vedení značky. Dlouho jsme tento směr interně diskutovali ve studiu, jelikož naší hlavní obavou bylo, aby nás taková práce nepřipravila o to, co máme nejraději, a to je právě zmíněné navrhování. Nakonec jsme ale našli společnou cestu. Musíme říci, že jsme sice na začátku, který bývá vždy nejtěžší, ale baví nás to a to hlavně díky skvělému týmu, který firma má. Na lidech vše stojí a padá, to je stejné v každém odvětví.
Existuje ještě nějaká třetí značka, které byste nedokázali říct ne, kdyby vás oslovila s prosbou o kreativní vedení?
ROMAN & VLADIMÍR: Ne, prosím, už nee....to už by muselo být na úkor spánku :)))
