I přes umístění v krásném prostoru umělecké instituce se hradeckému design shopu nedaří a hrozí, že bude muset místo opustit. S Janou jsme si povídaly o tom, proč si český design stále těžko hledá své příznivce, i o specifikách východočeské metropole, která mohla napomoci současné neutěšené situaci v centru města.
Jaká je geneze design shopů FOX Gallery?
JANA: V roce 2006 jsem se vracela ze Spojených států, kde jsem mimo jiné pořádala výstavy českého umění. Tehdy byl v Čechách trend béžových interiérů s černobílými fotkami, chyběla tomu šťáva. Řekla jsem si, že je potřeba české společnosti nabídnout možnost propojení designu s volným uměním – teď to možná zní příliš nadneseně –, aby se společnost neřídila pouze tím, co jim navrhne trendový dekoratér, ale aby si interiéry zařizovali s duší a zároveň podpořili české výtvarníky. Život po škole je pro výtvarníky těžký, mám mnoho přátel a známých, kteří se svému oboru usilovně věnují, ale musí si přivydělávat prací, jež není adekvátní jejich vzdělání, zkušenostem a možnostem.
Takže vaším podnětem bylo podpořit české tvůrce?
JANA: Ano, to byl první impulz. V Křemencově ulici jsem objevila soukromý prostor, který jsem s pomocí kamarádky architektky Markéty Cajthamlové zařídila. Stali jsme se poté finalisty ceny Czech Grand Design 2013 v kategorii Obchod roku. Koncept shopu zahrnoval skleněné sochy, obrazy a objekty, drobné prvky jsem v té době příliš nezačleňovala. Kromě toho jste tam mohli najít autorské šperky, které vznikaly ve spolupráci s Evou Eisler a jejím ateliérem K.O.V. na UMPRUM. Dělala jsem také několik výstav, například výstavu autorského šperku se sdružením Unosto, které založili absolventi a absolventky pražského ateliéru Evy Eisler a plzeňského ateliéru Vratislava Nováka, výstavu módní tvorby projektu ateliéru profesorky Liběny Rochové anebo výstavu inspirovanou erotikou v umění.
Několik výstav jsem připravila také ve spolupráci s finským velvyslanectvím v rámci Designblok Helsinki. Zúčastnili jsme se několika ročníků Designbloku, který považujeme za jednu z nejlepších možností představení toho nejlepšího, co v Čechách vzniká. Pořádali jsme módní přehlídky, kulturní a divadelní představení, talk-show, workshopy. Vydali jsme asi sedm čísel časopisu FOX Mag, který jsme sami zprodukovali a zaplatili. Naším hlavním cílem bylo rozšířit povědomí o designu a umění a pokusit se spolu s ostatními budovat vkus ve společnosti, kterou neblaze ovlivnil komunismus.
Následně jsem po narození třetí dcery měla pauzu, díky čemuž jsem měla šanci otevřít se novým podnětům, a přesunula jsem galerii do ulice Karoliny Světlé. Tady jsme koncept rozšířili také o drobnější artefakty, dětské knihy, hračky, šperky a porcelán. Začali jsme pracovat s květinami, zabýváme se tvorbou floristických objektů pro individuální zakázky.
Oživení Galerie moderního umění
Kdy přišel na scénu Hradec Králové a nová FOX Gallery?
JANA: Zhruba v té době. Spolu s mým týmem jsme tam vysoutěžili prostor v Galerii moderního umění, která sídlí přímo na Velkém náměstí. V přízemí byl vždy takový smutný rohový prostor oblepený plakáty. Spolu s ním jsme fungovali ještě v dalším prostoru – jeden sloužil pro pořádání workshopů a výstav, ve druhém pak byl obchod.
Máme za sebou několik aktivit ve městě, zrealizovali jsme performance s Petrem Niklem, módní přehlídky ve vědecké knihovně (Denisa Nová, Hana Zárubová, Agáta Zapotilová, Markéta Horáková, Lída Fashion, Andrea Vytlačilová, Klára Nademlýnská), v kině Biocentral jsme pak uspořádali módní přehlídky s Terezou Ujevicovou, Markétou Horákovou a Helenou Mertlovou. Těsně před covidem proběhl první ročník design festivalu s tím, že budeme pokračovat každý rok. Festival se odehrával na náměstí, které je bohužel dlouhodobým klíčovým problémem města.
Naneštěstí po covidu se podobné aktivity výrazně omezily. My jsme to všechno dělali z vlastních prostředků a s minimální podporou soukromých iniciativ, sice pod záštitou tehdejšího primátora, ale nikoliv finanční. Díky tomu jsme seznali, že v tom nebudeme pokračovat, protože pro to už nebylo vhodné podnebí.
Jak dlouho FOX Gallery v Hradci Králové provozujete?
JANA: Jsme tam šest let, zhruba od roku 2017, takže tři roky před covidem.
Proč jste se rozhodla jít zrovna do Hradce Králové? Máte k němu nějaký bližší vztah?
JANA: V Hradci se narodil tatínek mých dětí, takže jsme tam trávili hodně času. Město mi navíc bylo blízké od dětství, jelikož jsem tam jako malé dítě jezdila. Miluji Gočárovu a Kotěrovu architekturu, ale faktem je, že kromě městské a vědecké knihovny a několika dalších aktivit postrádám silnější současný zásah architektů do města.
Urbanistické problémy Hradce Králové
Čím myslíte, že to je?
JANA: Myslím, že se město uzavírá do své regionální podstaty, a to mu škodí. Pro klidný život je to samozřejmě to nejlepší místo, na druhou stranu to ovšem neprospívá ekonomice města. Hradec má mnoho příjemných aktivit a mnoho výborných mladých iniciátorů, kteří produkují různé projekty, saunou počínaje a divadelním festivalem konče. I samotná Galerie moderního umění je zajímavým místem, má mladistvé obsazení a vytváří skvělé projekty, má jedinečnou sbírku umění. Je proto velká škoda, že návštěvnost města je velice slabá na to, co všechno může nabídnout. Instituce, které toto mohou ovlivnit, nejsou dostatečně propojené a město to neumí „prodat“. Doufám, že Hradec začne turistický ruch brzy více podporovat.
My máme svoji skvělou klientelu, kvůli které stojí za to tam být. Hradec Králové si zaslouží krásnou galerii i design shop. Ale je nesmírně těžké ty projekty udržet, pokud nemáte státní podporu.
Myslíte si, že může jít o širší společenský problém?
JANA: Určitě, je to o výchově a o tom, v čem lidé dlouhodobě žijí. Každý stát, který je vepředu v oblasti designu, řeší primárně instituce státního charakteru, ale také soukromé instituce a filantropy. Všechny tyto oblasti se musí spojit, aby v tom byla síla. Od sametové revoluce jsme ušli spoustu kroků, máme se v Čechách velice dobře, ale mnohdy si toho ne úplně stihneme vážit a podpořit vlastní českou práci a kvalitu namísto té levné a rychloobrátkové. Postupně se to učíme.
Vraťme se do Hradce Králové. Jak na současnou situaci pohlížejí obyvatelé města?
JANA: My sklízíme velmi pěkné zpětné vazby, i když teď máme velice těžké období, které nás stojí hodně úsilí a osobních peněz. Obyvatelé Hradce jsou veskrze kultivovaní lidé. Zajímavé ale je, že i někteří rodáci Galerii moderního umění, jednu z nejkrásnějších budov (kromě muzea), nikdy nenavštívili, protože o ní nevědí. A tím se opět vracíme k náměstí. Každé kultivované město, kupříkladu třeba Olomouc, se stará o své centrum a o to, aby nabídlo lidem komfort k jeho návštěvě. Hradec toto bohužel léta opomíjí, náměstí zabírá velké parkoviště.
Nový restart?
Jak je to možné? Domníváte se, že městu chybí architekti?
JANA: V Hradci jsou bezvadné týmy architektů, kteří jsou schopní progresivně tvořit. Myslím si, že tam ale chybí ikonický architekt, ať už zahraniční, nebo i místní, jako se to například povedlo v Ostravě. Hradec má také jedno klíčové specifikum – je to město vědy a školství, je tam hodně studentů. O to větším paradoxem je, že město tolik nežije a uzavírá se do sebe. Přitom i jeho okolí skýtá neskutečná místa, areál v Kuksu, pevnost Josefov, nedaleko leží Adršpašsko-teplické skalní město. Řekla bych, že Hradec Králové je studentské město, vzdělání je zde klíčové téma. Srovnala bych ho s holandským městem Eindhoven, jež velmi dobře zúročilo svůj potenciál. Bohužel Hradec to prozatím v tomto duchu neuchopil. Město také postrádá dostatečnou kapacitu ubytování, nenajdete zde ani příliš projektů tzv. butikových, jedinečných míst.
Můžete motivovat rodiny k návštěvě a nabídnout jim různé balíčky (pro galerie, muzeum, architekturu, shopy a tak podobně). Chodí k nám naši klienti a říkají, že by si rádi zašli v sobotu na náměstí, ale nemají k tomu motivaci. Lidé si pěkná místa vždy najdou, nás taky nacházejí, jen jich není dost. Chtělo by to asi nějakého nadšence a odvážlivce, protože opravdu není jednoduché fungovat ve sféře, která by to mohla ovlivnit.
Jaká je tedy aktuální situace FOX Gallery, která sídlí v budově Galerie moderního umění v Hradci Králové?
JANA: Za poslední roky bylo těžké to ustát, až jsem došla k poznání, že Hradec opustíme. Protože ale jsme na místě, na kterém jsme, vždy jsme se to snažili ustát. Sílu a energii pokračovat nám dodávali i naši klienti. Ve výsledku ale musíte být moudrá a rozhodnout se. Měli jsme v plánu končit v květnu. Nicméně nedávno nám některé státní instituce naznačily, že určitou hodnotu přinášíme, ale nevím, nakolik to budou schopné podpořit.
Řekla jsem si proto, že to ještě zkusíme v obměněném konceptu, který by pozitivně ovlivnil objem prodeje. Řešení, jak to zkusit zvládnout tak, aby projekt nedegradoval, hledáme ostatně dlouhodobě. Stále se ukazuje, že to dává smysl, a znovu opakuji, Hradec Králové si to opravdu zaslouží. A abychom skončili pozitivně, tak prozradím, že nějaké střípky ohledně revitalizace náměstí jsou již na stole a dějí se i jiné zajímavé projekty, takže uvidíme, jak to bude dál. Zároveň do Hradce rozšíříme koncept zakázkové tvorby květin a floristických variací pro svatby a eventy stejně, jako to funguje v Praze.
