Dřevostavba v zahradě působí jako víkendová chata, ale pro čerstvé důchodce Mášovy je to skutečný domov na celý rok. Větší dům nepotřebují, čtyřicet let žili v paneláku a teď se jim
uprostřed zahrady obklopené rodinnými loukami a pastvinami zdá, že žijí svůj sen.
Většinu času tráví venku – kolem jejich domu i vedlejšího hospodářství dcery s manželem je stále co dělat. Představa, že by na malebné samotě v Jamkách u Leletic mohli bydlet všichni spolu, se jim líbila od chvíle, kdy tu mladí koupili chalupu k trvalému bydlení. Jenže pak Zdeněk zbystřil: „Děti myslely, že s nimi budeme bydlet v patře, ale to nikdy, ony by nám pak poroučely, co máme dělat! My jim chceme být nablízku, ale na dostřel,“ shodli se a počkali, až se podaří odkoupit vedlejší zahradu, na které pak rychle vyrostla nenápadná dřevostavba přesně na míru jejich potřebám.
OSTRŮVEK JEHLIČNANŮ Od tohoto ostrůvku, který založil předchozí majitel, všechno začalo. U jeho paty určili Mášovi místo pro svůj nový dům.
PŘÍBĚH ZAHRADY
Místo pro domek našli u paty ostrůvku z jehličnanů, který se jim líbil, ale brzy se rozhodli dřevinám trochu pomoci. Uprostřed totiž trůnila velká túje, která ostatní utiskovala, proto ji traktorem vytáhli ven. Dominantou se tak stala borovice, která se nadechla a teď jí to moc sluší. Předchozí majitel ještě před prodejem zlikvidoval přerostlý živý plot ze smrků po celém obvodu zahrady, ale za ním zůstaly vytáhlé ovocné stromky, kterým se nechtělo plodit. „Byl tu docela úhor, tak jsem postupně začala ty pařízky po živém plotu zavážet hromádkami země a do každé vždycky něco píchla – byliny, nějakou kytku. Doprostřed zahrady před vchod jsem rozložila všechny knížky z bývalé knihovny, které jsem už nestihla rozdat, na ně devadesát
koleček zeminy a vytvořila kruhový základ pro květnatou louku. Žádný bodlák ani jiný plevel skrz to neprorazil a už druhým rokem je louka opravdu nádherná,“ pochvaluje si Vlasta. Radost
jí dělají i staré ovocné stromy – seřízla jim korunu a znovu rozpěstovala na spodních větvích. „Původně to byly nízkokmeny, ale jak byly mezi smrky, vytáhly se a měly na sobě mech a plísně. Jablůňka i švestka teď zase krásně plodí a po dvou letech jsem měla konečně obsypané i rybízy a angrešt,“ popisuje Vlasta. „Dceři přerůstají byliny až nad hlavu – někdy přijde za mnou a říká, mami, tak mi to ostříhej… Já mezi rostlinami potřebuju vítr, udržuju tady
takovou vzdušnou zahradu. Nepřijde mi líto, když stromy nebo keře stříhám. Mluvím s nimi a pak jim děkuju: jsi krásná, to se mi povedlo… Ony to taky potřebují.“
KURNÍK V rohu zahrady mají svoje království slepice. Jejich modré domky působí spíš jako malá chatová kolonice než hospodářské zařízení.
SLEPIČKY Domácí vajíčka patří k životu na venkově, i když nejsou zadarmo. Za každodenní péči a lásku se ale slepice rády odmění.
VLASTA MÁŠOVÁ Jako vyhlášená švadlena vedla dvacet let vlastní svatební salon, pak po rekvalifikaci pracovala jako ošetřovatelka v domě seniorů v Příbrami. Odtud odešla do důchodu a do Jamek.
CO SE OSVĚDČILO "MOUDŘÍ ZAHRADNÍCI ŘÍKAJÍ, ŽE ČLOVĚK MÁ VE SVÉ ZAHRADĚ ŽÍT. JE TO PŘESNĚ TAK."
Postupujte pozvolna „Na zahradu není třeba spěchat, když v ní žijete, zjišťujete, co funguje a co ne. V zahradnictví vidím nějakou kytku, myslím si, že jí to u mě bude slušet, někam ji dám a pak ji pozoruju. Některá roste hned a jiná sedí, jako by mi říkala: Tady já nebudu, sednu si a počkám, až mi najdeš lepší místo. U skleníku jsem si vyhlédla místo pro letničky, daří se tu mečíkům, ale chci záhon ještě obložit kameny, aby se v něm víc držela voda,“ říká Vlasta.
NEJŽIVĚJŠÍ MÍSTO
Slepice měli od začátku mladí, hned po nastěhování pro ně nadšeně vyrobili domečky, které nejdřív stály u stodoly. Pak se přistěhovala natrvalo Vlasta se Zdeňkem a bylo jasno: Když už je tu babička, tak je převezeme! „Nejdřív jsme vyfasovali slepice a pak Petr přivezl na kolečku celou psí boudu… A ještě to podávají tak, že jsme jim zvířata sebrali,“ směje se Vlasta. Svého psa i slepičky samozřejmě milují a u kurníků se chystají ještě zvednout navážku, aby se na dvorku nedržela voda. Pro sebe mají se Zdeňkem taky plán: vybudují vyhlídkovou plošinu, aby viděli přes plot na obzor, kde se rýsují šedé siluety Šumavy. „To bude nejhezčí místo pro letní snídaně,“ těší se oba.
STODOLA Pohled přes zahradu ke stodole, která ohraničuje hospodářství mladé rodiny. Plot je tu jen kvůli slepicím, děti žádné překážky neomezují. Svobodně se pohybují celou krajinou.
JAHODOVÉ ZÁHONY „Babičko, ty jsi nám chtěla dělat jahodové nanuky? Ale žádné jahody ti už nezbyly,“ smějí se Vlastě vnoučci, když to k ní vezmou kolem záhonu a všechno očešou. Zvýšené záhony v podobě pyramidy jsou praktické nejen na údržbu a pletí, ale dobře drží vlhkost a hlavně se velmi dobře sklízejí.
POZDRAV OD SLEPIČEK Domek s postranní snůškou je báječný nápad. Slepice mají vytvořené prostředí, které jim pro kladení vajec vyhovuje, a vám stačí jen zvednout víko a nadílku pohodlně vybrat. Bohužel, než jsme připravili fotoaparát, všechny slepice ze svých boxu utekly.
KRMÍTKO U KVĚTNATÉ LOUKY Tahle zahrada je rájem pro motýly, včely, brouky i ptáky, každý tady najde dostatek potravy na celý život.
ARONIE Zahrada je k jídlu i pro lidi. Z aronie vyrábí Vlasta domácí sirup.
ŠVESTKY Takhle plodí švestka, která se ve stínu smrku vytáhla do zbytečné výšky. Vlasta ji zmladila a snížila zdánlivě nelítostným řezem. Ze země teď dosáhnete skoro na celou korunu.
HRUŠKY Do její koruny se nedalo dosáhnout ani z vysokého žebříku, ale po seříznutí a vypěstování nízkých postranních větví začala bohatě plodit a dá se sklízet i ze země.
KADIBUDKA Důležitá věc! Modrými štaflemi si Vlasta zapře ráno dveře a dívá se do své krásné zahrady probouzející se do vycházejícího slunce.
RŮŽE A LEVANDULE Cestu mezi jednotlivými zahradami lemují růžové keře doprovázené levandulí, ale také komule Davidovy a další kvetoucí trvalky a letničky.
