VÍTACÍ TABULE Zdánlivě humorné sdělení berte naprosto vážně. Kocour je pánem nejen v domě, ale i na zahradě, na louce, u studánky i v lese.
Nenápadné poklady jsou ty nejkrásnější. Proto vás moc rádi zveme na procházku přírodní
zahradou Jitky Kottové, která kolem svého domu v Prachaticích vytvořila prostředí, jež působí tak přirozeně, jako by ani neneslo zásahy lidské ruky. K povznášejícímu pocitu svobody
a nadhledu určitě přispívá i místo – nová obytná čtvrť vyrostla na pozemcích kdysi náležejících ke statku Lipový dvůr. Ten dnes smutně chátrá na úpatí kopce a nad ním našlo domov několik rodin, které své místo pro život nazývají Lipák. Jednotlivé pozemky ve stráni ohraničují spíš jen
symbolické živé ploty, které dávají prostor i stejně otevřeným sousedským vztahům.
„Náš dům před deseti lety navrhoval bratranec architekt tak, aby splynul s přírodou, a já dodnes nemám nic, co bych mu mohla vytknout,“ říká Jitka, když nás vítá v domě, který jsme našli až na druhý pokus. Pohledový beton je kombinovaný s modřínovými obklady, které věkem šednou a přirozeně se tak zapojují do okolní krajiny. V plánu je ještě zelená střecha, která dům už „ztratí“ úplně. Díky velkým oknům umožňujícím pohledy do údolí a proskleným stěnám propojujícím interiér s terasou máte pocit, že i když jste uvnitř, jste vlastně venku.
„V tomto duchu je laděná i zahrada. Říkala jsem si, že když jsme u lesa, nebudeme přece sázet rododendrony. Líbí se mi naopak živelný styl, kdy skoro nepoznáte, co si vytvořila příroda a s čím jsme jí pomohli,“ vede nás majitelka z domu na terasu a ukazuje vzrostlou džungli, která tvoří jednu z hranic její zahrady. „Původně tu byla jen louka, ale my jsme vytvořili na její hraně remízek z bezů a lísek a ono se to nějak samo rozrostlo… Ve spodní části jsou keře, které jsme dostali od přátel – převislá bříza, ruj vlasatá, taky liliovník tulipánokvětý nebo moruše. Tady
tomu javoru babyka říkám promoční strom. Známí ho chtěli vyhodit a já ho zachránila a nutila syna, aby mu okamžitě vykopal jámu, abychom ho co nejdřív zasadili – on se právě učil na
státnice, k tomu byl nastydlý, naštvaný, ale nakonec šel kopat a já mu na práci svítila mobilem,“ vzpomíná Jitka, jejíž zahrada je plná příběhů. Například kamenná zeď je postavená z kamene
sesbíraného na zdejších polích. Manžel si domluvil s místním družstvem, že tady kámen vyklopí a dva šikovní hoši pak zeď podle návrhu vyskládali.
LESNÍ JAHŮDKY Rostou v záhonech u příjezdové cesty a v trávě září jako drahokamy. Dokonale dotvářejí obraz domu, který se postupně stává přirozenou součástí okolní přírody. Když přijedou vnoučata, nasbírají snadno plnou misku.
SAD Pár ovocných stromů a eldorádo pro vnoučata, která mají neomezený výběh.
Jitka jejich svobodné dětství ve volné krajině přirovnává k příběhům Dětí z Bullerbynu.
JAK TO MÁ BÝT?
„To, že jsem se přihlásila do Víkendu otevřených zahrad, je asi vrchol mé opovážlivosti. Chodím do práce, proto nemám kapacitu na pečlivé vytrhávání plevele, a ani nevím, proč bych to dělala. Zato ale ráda přeměním garážové stání na galerii, uspořádám výstavu, ochutnávku marmelád kamarádky Josefíny Růžičkové a workshop na tvorbu věnců,“ směje se Jitka a pokračuje: „Ten víkend je pro mě příležitost k setkání s lidmi z okolí. Než abych předváděla
vypleté záhonky, raději se procházíme po zahradě, každý si něco přidá a všichni si pak odnášíme spoustu nových informací. Lidé, kteří sem přicházejí, ale mají různá očekávání. Někdo mi s omluvou mezi řečí něco vypleje, protože to nemůže vydržet, a jeden pán se mě
zeptal: ,A jak to má být? Máte dávat energii vy zahradě, nebo ona vám?‘ A já odpovídám: ,Ona mně, samozřejmě…‘ Když odjedu na dva týdny pryč, nic se nestane. Pěstuju tady mátu, meduňku, libeček, to slimákům nechutná, takže se jimi ani nemusím zabývat, nijak mi neškodí. Mám pár zahradních jahod v květináčích kvůli vnoučatům, ale po zahradě jsou hlavně všude jahůdky lesní, které sem přirozeně patří. Nad bylinkovým záhonem je takzvané vyhnívací jezírko, to zachycuje dešťovou vodu, něco také steče ze svahu, takže se tam daří puškvorci, a měla jsem i vachtu trojlistou. Ale když jsme se pokusili zadržovat víc vody, trápilo to lípu, která
roste poblíž a začala mít podmáčené kořeny. Radši ať je spokojená lípa,“ uzavírá Jitka a vede nás do lesa.
CESTA NA SPODNÍ ZAHRADU Jen živý plot odděluje jednotlivé parcely, někdy ani ten ne. Sousedé – a hlavně jejich děti – volně přecházejí z jedné zahrady do druhé a jsou pyšní na to, že se jim podařilo z nově založené čtvrti ve stráni vytvořit místo k životu bez zbytečných bariér.
NA VYHLÍDCE Z louky pod lesem je přes Jitčin dům vidět dolů do Prachatic. Až rovná střecha zaroste plánovanou střešní zahradou, ani si nízké budovy ve svahu nevšimnete.
V LESE Lavička u krmelce je už v lese nad zahradou, ale jak vidíte, kocour ji považuje také za své území. Jitka o její osazení hodně stála a je ráda, že obavy oponentů z hromadění odpadků se nepotvrdily.
ZAŠÍVÁRNA Součástí kamenné zídky v rohu zahrady je lavička z tlusté fošny. „Měla tu být
vyhlídka, ale protože ji zakryl kaštan, změnil se účel na zašívárnu,“ směje se Jitka.
„ Jedna paní mi řekla: Záleží na tom, jak si to nastavíte: buď budete mít zahradu s vypletými
záhony, ale bude vás stát spoustu energie, nebo to bude zahrada živelná a bude dávat energii ona vám.“ Jitka Kottová, majitelka
PROPOJENÁ KRAJINA
Ke studánce stoupáme sadem s několika stromy, jsou tu švestky a pár jabloní, ale v chudé půdě se ovoci nijak zvlášť nedaří, navíc mu v této nadmořské výšce sežehne květy často i jarní mráz. Trávu tady sečou mladí a jen párkrát za rok, ořešák plodí svačinu pro veverky a kaštan přivezený z Americké zahrady v Chudenicích vyrostl tak, že zakryl výhled z lavičky. Nad studánkou je tedy na okraji lesa ještě jedna lavička, a tam už výhled do širého okolí nic nezakrývá.
Galerie Modřínem obložené stěny garážového stání se čas od času proměňují v galerii, nyní s fotografiemi Kateřiny Přibylové. Ani tady ale není člověk ochuzený o výhled do údolí.
VĚNCE Potkáte se s nimi na každém kroku: v galerii, u vstupu, na terase i v domě. Pro Jitku je jejich výroba odpočinkem od manažerské práce v technickém provozu.
SIBIŘSKÉ KOSATCE Vytvářejí bohaté trsy u paty louky, v blízkosti jezírka zachytávajícího dešťovou vodu. Když rozkvetou, vypadá to, jako když si zahrada sama nadělila darem velikou slavnostní kytici.
NETŘESKY Jsou jimi porostlé všechny horní plochy kamenných zídek. Začalo to jednou rostlinkou a dál si už poradily samy.
ŠTÍROVNÍK RŮŽKATÝ Kvete od kvetna do září a najdete ho na suchých loukách i pastvinách, má velmi hluboké kořeny, a tak si vláhu vždycky najde. Jako léčivka se používá v nálevu na
bolesti v kříži nebo revmatismus. Říká se mu také pantoflíček či kočičí pazourek.
VODA ZE STUDÁNKY Protéká pod cestou do strouhy a spolu s remízkem vysázeným po jejím
okraji vytváří příjemné vlhké prostředí pro všechny živočichy v okolí.
STUDÁNKA Po náročném výstupu do prudkého kopce můžete nabrat do hrnku pitnou vodu. Do horního konce zahrady Jitka zasadila mátu – kdo se vyzná, může si přihodit do vody lístek a vychutnávat lahodný nápoj i krásnou vyhlídku zároven.
POHLED NA MĚSTO Výhled z oken domu i z terasy je naplánovaný tak, aby bylo dobře vidět na kostel. Obraz občas oživí obyvatelé spousty ptačích budek rozesetých po stromech.
ORLÍČEK Rozmnožuje se podle libosti a kvete nejčastěji v růžové a modré až fialové. Jitka
ho má ráda i pro krásnou stavbu kvetu, kterou přidává do dekorativních věnců. Neztrácí svou krásu ani po usušení.
KONTAKT, KTERÝ BY SE VÁM MOHL HODIT
Přírodní zahrada Lipák, Instagram: jitkakottova, FB: jitka.kottova.9,
email: kottovahatz@seznam.cz
