Spolu se značkou Our Shift, kterou jste založil, jste se pustili do recyklace opuštěných stanů na hudebním festivalu Roskilde. Kde se tento nápad vzal?
MILAN: Inu, největší skandinávský festival Roskilde hledal nové partnery, kteří by mu pomohli posunout se směrem k větší udržitelnosti. Když jsme se dozvěděli, že každý rok zůstává na festivalu opuštěných téměř 30 000 stanů, začali jsme ve značce Our Shift zvažovat, jak tento problém řešit. Po důkladné konzultaci jsme se rozhodli jednat a dnes pro Roskilde vytváříme merchandise upcyklovaný právě z těchto stanů z předchozích ročníků.
Byl Roskilde první festival, kde jste „brali“ materiál?
MILAN: Ano, Roskilde byl prvním festivalem, kde naše značka Our Shift začala získávat materiál pro upcycling. Nicméně naše cesta tím nekončí – spolupracujeme také s italským dodavatelem, jenž nám zasílá deadstock materiály, a nyní i s většími firmami, které mají problém s textilním odpadem a musí ho kvůli regulacím EU v příštím roce začít řešit. Během mého magisterského studia jsem navíc získával textilie od různých značek, které mi poskytovaly své odstřižky pro další tvorbu.
Musím přiznat, že mě šokovalo, kolik opuštěných stanů jsem na vašem videu viděla. To je v Dánsku běžný standard? Zažil jste něco podobného i v jiné zemi?
MILAN: Ano, je to opravdu šokující, dechberoucí a zároveň znepokojivé. Když jsem poprvé uviděl ty hromady opuštěných stanů, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Upřímně řečeno, byl jsem velmi rozčarovaný, naštvaný až tak, že bych musel hovořit sprostě. Hlavně zklamaný z toho, jak lidé dokážou být bezohlední. Jak je možné, že někdo jednoduše nechá stan, ve kterém strávil několik dní, na místě? Společně se stážisty a kolegy jsme se snažili najít odpověď, dělali jsme rozhovory s lidmi, ale žádný přijatelný důvod se neobjevil. Nejčastěji jsme slyšeli, že lidé jsou jednoduše líní nebo že po festivalu mají kocovinu a nechtějí se obtěžovat s odnesením stanu. Tato odpověď mě vždycky nejvíce iritovala, protože když jdete do parku, také tam nenecháte svou deku, ne?
Tento problém není specifický jen pro Dánsko, ale je běžný i na dalších festivalech v celé Evropě, a to zejména v Anglii, kde je situace podle mého názoru ještě horší. Překvapilo mě to asi i o to víc, že jsou to záběry ze země, kterou mám spojenou s odpovědností a kladným vztahem k udržitelnosti. Vy nyní v Dánsku žijete, jak to vnímáte vy sám?
MILAN: Také mě překvapilo, že se to děje právě zde, v Dánsku, které je považováno za vzor odpovědnosti a udržitelnosti. Skandinávie má sice skvělý marketing, ale jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí. I když mají Dánové v mnoha oblastech náskok a můžeme se od nich hodně naučit, je zřejmé, že i oni mají své slabiny a že i oni se mají dost co naučit od nás. Například zde mají systém „zelených pytlíků“ na kompost, které město poskytuje a které se po určité době rozloží, což je skvělý krok směrem k udržitelnosti. Ale jak ukazují ty hromady opuštěných stanů, je vidět, že skutečná odpovědnost a udržitelné chování jsou věci, na kterých je potřeba stále pracovat, a to platí i pro Dánsko.
Jak dlouho už sám v Dánsku žijete a jak jste se tam ocitnul?
MILAN: V Dánsku žiji už téměř pět let. Přestěhoval jsem se sem kvůli magisterskému studiu v oboru Fashion and Sustainable Design na Royal Danish Academy v Kodani. Po absolvování univerzity jsme s kolegyní založili značku a díky skvělému networku, který jsem si zde vybudoval, a blízkosti moře, které miluji, jsem se rozhodl v Kodani zůstat. Toto město mi nabízí ideální prostředí pro profesní i osobní růst, a proto se zde cítím jako doma. A navíc ta kola, ach ta kola, když se všude můžete projet. To jest k nezaplacení.
Je pro módního návrháře snazší prorazit právě zde? Přece jen konkurence zde bude veliká...
MILAN: Konkurence je samozřejmě vždy velká, ale zároveň jedinečná. Mám zde vlastní estetiku, která se odlišuje od ostatních. Když lidem vyprávím o kráse jižních Čech, o rybnících plných kaprů v okolí Třeboně, kde jsem studoval oděvnictví už od svých patnácti let, je to něco, co zde nikdo plně nepochopí, a právě to mě činí jedinečným. Studium na Royal Danish Academy (KADK) mi navíc otevřelo dveře a poskytlo síť kontaktů, kterou denně využívám. Tento mix osobních zkušeností a kvalitního vzdělání mi dává výhodu, která mě odlišuje v konkurenčním prostředí. A tím pádem se konkurence liší, jelikož beru jiné zakázky než ostatní.
Kromě starých stanů šijete i z jiných odpadních materiálů, spolupracovali jste například se Škoda Auto. Co jste z jejich sortimentu využili? A jaké další materiály využíváte?
MILAN: V naší dílně v Kodani navrhujeme a šijeme vzorky z různých odpadních nebo nevyužitých materiálů, které následně zasíláme do výrobních provozů po celé EU. Materiály, se kterými pracujeme, závisí na konkrétních potřebách našich klientů, kteří chtějí upcyklovat své textilie. V rámci spolupráce se Škoda Auto jsme na módní přehlídce využili především reklamní bannery, včetně mesh materiálů, polyamidu a denimu. Aktuálně s firmou Škoda pracujeme na dalším projektu zaměřeném na širší veřejnost. I když zatím nemohu prozradit podrobnosti, můžu říct, že se máte na co těšit. Jsme nadšeni a nemůžeme se dočkat, až vám tento nový projekt představíme!
U spolupráce se Škoda Auto, kterou jste představili na Zlin Design Weeku, jste mluvili o tom, že podobný projekt pomáhá „zelenější budoucnosti“. V případě automobilového průmyslu je to ale asi docela ambiciózní tvrzení. Neřešili jste u podobné spolupráce riziko design washingu? Jak vlastně vznikla?
MILAN: Jako značka Our Shift se zaměřujeme na upcyklaci textilních materiálů od různých firem a věříme, že každá spolupráce, která umožní oživení deadstock materiálů a jejich přeměnu na nové produkty, je krokem směrem k udržitelnější budoucnosti. Ve spolupráci se Škoda Auto vidíme velký potenciál, protože firma v současnosti intenzivně prosazuje elektromobily, které byly představeny i během přehlídky na Zlin Design Weeku. I když se může tvrzení o „zelenější budoucnosti“ v automobilovém průmyslu zdát ambiciózní, věříme, že každé malé zlepšení má smysl.
Design washing je samozřejmě relevantní téma, ale my se soustředíme na konkrétní činy a výsledky. Spolupráce se Škoda Auto vznikla na základě jejich zájmu o naše služby a jsme rádi, že můžeme být součástí jejich snah o udržitelnější přístup. O design washingu bychom si mohli povídat dlouho.
Máte vy sám nějaké mantinely, firmy, kterým byste řekl ne?
MILAN: To opravdu záleží na situaci. Pokud by mě oslovila firma s nevalnou pověstí, ale s upřímným záměrem upcyklovat své textilní materiály a usilovat o dosažení cirkularity, vnímal bych to jako pozitivní krok a zvažoval bych, jak jim pomoci. Myslím si, že i ty nejproblematičtější firmy mohou potřebovat vedení směrem k udržitelnějším praktikám. Jak se říká, doktoři jsou tady pro nemocné, ne pro zdravé.
Návrhářů, ale obecně designérů, kteří spolupracují s firmami, je ale čím dál tím víc. Nemáte obavu, že se tak mladá generace návrhářů stane loutkami v rukách bohatých firem? Jsou v Dánsku podobné spolupráce také časté?
MILAN: Spolupráce je základem úspěchu. Návrháři vždy spolupracovali s různými subjekty – značkami, univerzitami, státy či osobnostmi. Pokud se někdo obává, že se stane loutkou v rukách velkých firem, je možné, že už tou loutkou byl od začátku. Klíčem je mít pevně stanovené své hodnoty a umět je prosadit. Velké značky to nejen pocítí, ale také ocení. I v Dánsku je tento model běžný – například Henrik Vibskov spolupracoval s obchodním řetězcem Irma. Podobné spolupráce mohou být pro mladé návrháře skvělou příležitostí, pokud si zachovají svou integritu a vizi.
Je Dánsko vaše poslední destinace? Kam vás to případně táhne dál?
MILAN: Jak jsem již zmínil, v Dánsku žiji už pět let. Během této doby jsem si zde vytvořil silný network jak s mojí komunitou v okruhu běžeckém či v kostele a oblíbil si jak město, tak i místní mentalitu, která je opravdu jedinečná. Mám zde skvělé přátele, které vnímám jako svou druhou rodinu, a Kodaň je pro mě neuvěřitelně inspirativní místo. A do Čech? To mám 1,5 hodinky letadlem nebo 23 hodin vlakem (k nám na jih). Momentálně nemám plány na přestěhování jinam, i když nikdy neříkej nikdy – Japonsko mě vždy fascinovalo a láká mě k jeho poznání. Protože po šesti měsících v Šhangani před šesti lety jsem se vrátil jako nový člověk. A proto mě cestování nesmírně baví.
Začínali jsme debatou o stanech. Vyrazíte pod něj ještě někdy i vy sám?
MILAN: Jako mladý jsem každoročně jezdil na tábory, kde jsme spali pod stanem, a později jsme se sborem dobrovolných hasičů na táborech využívali různé typy přístřešků. I dnes velmi rád vyrážím do Švédska, kde si užívám kempování pod stanem. Není nic lepšího než se probudit s výhledem na moře nebo hory. Tento kontakt s přírodou, který nám umožňuje vzdálit se od rychlého tempa moderního života, mi přináší nový pohled a osvěžení. Tyto výlety jsou pro mě vždy obohacující a dávají mi jiný nadhled. Třeba mě fascinuje sunbleaching na stanech a oblečení, kterého si všímám právě nejvíc během cest.
