Influencerství se stalo stěžejním nástrojem firem, a to i v odvětvích, která bychom pro tuto formu propagace na první pohled nepovažovali za typická. Pokud vám na svém instagramovém profilu nabízí určitou sadu kartáčků zubní hygienistka, možná si je koupíte spíš, než pokud by je propagoval učitel. Doporučuje vám je přece člověk znalý svého oboru. Značky tuto důvěru rády využívají, a oslovují tak své cílové publikum. Doufají, že spojení s profesionálem přiláká pozornost a podpoří prodeje. I designéři tak pomalu, ale jistě začínají naťukávat vody českého influencer marketingu.
Spolupráce s nimi můžou přinést značkám mnohé výhody a nabývají nejrůznějších podob, jedno mají však stejné: Pod rouškou kvalitního designu, a to jestli je opravdu kvalitní, je otázka druhá, jsou často vyzdvihovány produkty, nad jejichž prospěšností bychom se měli alespoň zamýšlet. Nezneužívají přitom ale značky na sítích vliv těchto osobností k popularizaci kontroverzních produktů? Na názor jsme se zeptali samotných designérů. Kde je hranice, za kterou nejsou ochotni jít, jaké produkty by nikdy nepropagovali a je pro ně vůbec samotný kontext výrobků důležitý?
„Značky mají spolupráce opravdu v oblibě, je to skvělý nástroj, jak se dostat do jiného světla, kam by se jinak nepodívaly. Například díky designérovi se mohou dostat k jeho skupině lidí, kterou do té doby zajímal jen on sám. V poslední době si designéry vybírají i zahraniční značky, což kvituju,“ potvrzuje vzrůstající trend designér Lukáš Novák, který své jméno v minulosti spojil se značkou českého piva Pilsner Urquell, pro kterou navrhl sadu deseti designových lahví, jež se dražily v aukci na pomoc hendikepovaným. O této spolupráci mluví jako o srdeční záležitosti, i když připouští, že chápe, že pro mnoho lidí by mohlo být spojení s firmou propagující alkohol, který v Česku ročně zabije až sedm tisíc lidí, značně problematické.
„Samotný kontext výrobku je pro mě dost zásadní. Myslím ale, že to podléhá subjektivnímu pohledu. Hlavní je pro mě značka samotná. Případně projekt, s nímž přichází. Je spousta značek, se kterými si dokážu spolupráci představit úplně jednoduše. A taky existují značky, které se mi prostě nelíbí. Ať už je to tím, co dělají, nebo jak to dělají. Osobně mám třeba problém s těmi plastovými cigaretkami, co vypadají jako propiska. U nich to však není zas tak úplně ideový problém, ale spíše estetický. Z lidí, co tuhle věcičku kouří, vychází obrovské množství dýmu, takže vypadají jako mašinka. Zároveň to strašně smrdí. S cigaretou člověk vypadá alespoň vážně dobře,“ uvádí Lukáš jeden konkrétní příklad produktu, který by nejspíš nikdy nepropagoval.
Právě značku elektronických cigaret IQOS spojení s designéry a průnik do uměleckého světa značně láká. Minulý rok ve spolupráci s designérkou Terezou Rosalií Kladošovou představili celou instalaci přímo na Designbloku. „Cesta k budoucnosti bez kouře“, jak se jejich instalace jmenovala, ale bohužel není cestou k budoucnosti bez návykového nikotinu, jakkoli se mohou marketéři snažit omílat hesla jako čistý design, lokální výroba, udržitelnost, recyklovatelnost či špičkové technologie. Ve finále se však stejně jedná o výrobek, který dle studií zvyšuje riziko budoucího užívání klasických cigaret. Možná má jen přitažlivější obal a méně smrdí.
Ploom – další značka vyrábějící zařízení pro zahřívaný tabák se ve spojení s Vogue CS zase rozhodla prorazit do světa designu skrze soutěž pro mladé designéry. Ti se od ledna tohoto roku mohli přihlašovat s uměleckým dílem v kategorii šperk nebo produktový design. Podmínkou bylo využití červené barvy, kterou nese i zařízení Ploom X Advanced, jehož design měl na starosti francouzský produktový designér Ito Morabito. V porotě zasedla novinářka Danica Kovářová, Jan Černý a umělec Maxim Havlíček, kteří se nejspíš stejně jako soutěžící nepozastavili nad tím, jaké výrobky značka prodává. Stačil nejspíš bohulibý zájem poskytnout výhercům platformu během samotného milánského festivalu Salone del Mobile.
Firmy vyrábějící cigaretové a e-cigaretové výrobky mají, alespoň nyní, smůlu například u výtvarníka Jana Kalába: „Odmítám bez rozmyšlení nabídky na spolupráci s cigaretovými či e-cigaretovými firmami. Nikdy ale neříkej nikdy. Může se stát, že se moje díla přestanou prodávat, já budu mít hlad a svoje kritéria budu nucen přehodnotit,“ naráží Jan na téma finanční nejistoty, které je pro mnoho, převážně mladých umělců a designérů, neskutečně aktuální. Hlavním heslem, kterým se obecně řídí, je, že se musí s daným produktem ztotožnit a honorář mu musí dávat smysl.
Své jméno nedávno spojil s KodlContemporary, platformou pro současné umění, v rámci interdisciplinární spolupráce „The Road To Expression“. Po boku již zmíněného Lukáše Nováka se podílel na úpravě vozu Porsche 911 GT3 Touring, který následně svým objektivem zachytila renomovaná fotografka Alžběta Jungrová. Pro tohoto německého výrobce luxusních vozů to však není první spolupráce se světem českého umění a designu. K příležitosti oslav výročí ikonického modelu Porsche 356 No. 1 firma v rámci advertorialu Vogue #MyLifeWithPorsche oslovila mimo jiné šperkařku Janju Prokić, módní návrhářky Liběnu Rochovou, Moniku Krobovou a Zuzanu Kubíčkovou nebo designérku Alex Monhart. Všechny oslovené k této příležitosti navrhly i konkrétní produkt.
Kontext daného výrobku, to, zda je vyráběn eticky, jestli škodí přírodě či zdraví, za až zas tak důležitý nevnímá například Jan Černý, který má za sebou spolupráci mimo jiné se značkou alkoholu Jägermeister nebo automobilkou Lexus. Na otázku, zda by se a priori stavěl proti propagaci určitého typu produktu, odpovídá tak, že je pro něj důležitý konkrétní projekt, ne značka jako taková. „Úplně upřímně – kontext pro mě není nijak zásadní. Možná to je překvapivé, ale moje jakékoliv spolupráce se značkami nejsou hardsellové – nenutím nikoho, aby pil alkohol, kupoval si pouze tuto značku auta. Tvoříme díky tomu propojení lifestylové, kreativní a umělecké projekty, které by jinak nevznikly. Často nejde tak moc o produkt, který značka prodává. A současně každý máme mít zdravý rozum a vybrat si, co si chceme a nechceme koupit. Například značky alkoholu nebo tabáku podporují kulturu tak, že bez nich by ta část kultury v podstatě neexistovala. Co je potom lepší, jednoduše to odsoudit, nebo naopak uznat to, že značka, aniž by musela, podporuje výrazně mladé talenty nebo subkulturu?“ uvažuje o problematice jedna z nejviditelnějších tváří současné české módy.
Důkladný pozor ale naopak klade na to, aby přesně věděl, jak bude daná spolupráce vypadat. Co konkrétně od ní může očekávat. To je každopádně dle přední české módní návrhářky Liběny Rochové minimum. „Designér by měl vědět, o jaký typ spolupráce jde, firmu by si měl prověřit. Předem by se měla určit pravidla a designér musí trvat na smlouvě, kde budou popsány všechny detaily, včetně honoráře. Body spolupráce by měly být pečlivě ošetřeny a dány k připomínkování právníkovi designéra. To je opravdu velmi důležité. Designér se tím pak vyvaruje následných komplikací. Pokud se jedná o barter, měl by designér vědět, co to obnáší, a tato spolupráce by měla být výhodná pro obě strany. V každém případě, hlavně ve spolupráci s firmami mimo obor, by se měla dodržovat etická pravidla, kvalita a měl by být respektován rukopis designéra. Vše by mělo být hlavně ošetřeno smlouvou!“ apeluje na designéry. Nabídnuté spolupráce by měl podle ní designér pečlivě zvážit ze všech směrů. Příkladem je situace, kdy jako nekuřák odmítla spolupráci s firmou vyrábějící tabákové výrobky.
Pro samotné designéry spolupráce znamenají možnost dostat se mimo svou bublinu a promluvit k širokému publiku. Motivuje je často i samotná finanční stránka. Čelí proto výzvě, jak vyvažovat své obchodní zájmy a etické zásady. Zatímco lukrativní spolupráce jim mohou zajistit i jistou finanční výhodu, spojení se značkami, jejichž produkty jsou pro určitou skupinu lidí za hranou, ale může ohrozit jejich pověst. Je tedy na každém z nich, jaká motivace převáží. Je tu však jeden nepopiratelný fakt. Spojením svého jména s etickými a udržitelnými produkty mohou pomoci stanovovat standardy pro svůj vlastní průmysl a ovlivňovat poptávku minimálně svých sledujících. Jejich vliv může přesahovat pouhou estetiku a zahrnovat hodnoty, které s uvědomělými spotřebiteli rezonují. Nakonec je to ale zákazník, který svou peněženkou rozhodne.
